Minulý týden jsem vám psala, jak jsme vyrazili s mužem a Emilkou obnovovat garderobu. Protože bylo ale hezky, tak jsme se snažili nákupy zvládnout za dopoledne a udělat si aspoň menší výlet. Přeci jen by byla škoda trávit celý den v obchoďáku. Vzhledem k tomu, že jsme měli kousek zámek Moritzburg, kde se natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku s Libuškou Šafránkovou, bylo o plánu rozhodnuto.
Víte, že jsem si jako dítě myslela, že kolem zámku byla v pohádce zasněžená pole? Tak omyl! Byl to zasněžený rybník! A asi teď vypadám jako blbec, ale prostě jsem to měla tak zakořeněné v té palici, že jsem vůbec nečekala tu nádheru, jaká na nás čekala!
Teda já to upřesním, jo? Pochopitelně jsem teď v dubnu nečekala, že to bude celé pod sněhem! Bylo nádherně! Sluníčko svítilo a z Drážďan jsme to měli k zámku autem asi 20minut. Vzhledem k tomu, že to byl zrovna Emilčin spací čas, tak vytuhla, my ji pak položili do kočárku a říkali jsme si, že si dáme aspoň v klidu oběd, ona se ke konci oběda probudí, dá si něco na zub a procházku v zámeckých zahradách si užije už s námi.
Hned před mostem vedoucím k zámku je velké, placené parkoviště a u něj je restaurace. Takže jsme ji zkusili. Výběr neměli velký, ale dalo se vybrat. Já vím, že to je asi barbarské chtít v Německu jídelní lístek v angličtině, ale já to tak prostě dělám všude. Za prvé nesnáším, když něčemu nerozumím, protože německy fakt neumím ani kváknout, a za druhé, nebaví se mě pořád někoho ptát, co které slovo znamená. Nakonec mi muž zpocenej až na zadku něco málo přelouskal, objednali jsme jídlo, no a klasika. To naše dítě má prostě na jídlo radar po mně. Probudila se přesně ve chvíli, kdy nám ho přinesli.
Takže mi ujedla půlku rýže a celou zeleninovou oblohu (myšleno kus rajčete B-) ). Maso nechtěla. Pokud byste restauraci zvažovali, jídlo bylo dobré, ale, že bych si z něj sedla na zadek, to zase ne. Obsluha byla moc milá, ochotná a k dětem přátelská. Dětskými židličkami jsou vybavení a je na výběr ze tří dětských jídel. Po jídle jsme vyrazili omrknout konečně ten zámek.
Protože byl čtvrtek, všední den, k zámku jsme šli vpodstatě sami. Občas kolem nás někdo prošel tam nebo zpátky. Kolem zámku je obrovský rybník se spoustou kachen, labutí a hus! Takže pokud mají vaše děti rády ptáčky aspoň z poloviny tak, jako naše Emilka, budou u vytržení ;-) Museli jsme jí pipi ukazovat už hned na mostě. Její láska k okřídlencům se jí ale málem nevyplatila. Za mostem se rozeběhla za dvěma obrovskýma husama a ty když viděly, že k nim běží někdo, kdo je menší a slabší, rozeběhly se proti ní. Takže jsem ji hned brala a zdrhaly jsme. Takže pokud byste měli cestu kolem, bacha na husy a děti bez dozoru ;-)
Pak jsme došli k zámku. Přímo u jeho průčelí je restaurace. Prý dost vyhlášená, ale také prý dost drahá. Vzhledem k tomu, že jsme byli už po jídle, nezkoušeli jsme ji, takže podrobnosti vám bohužel neřeknu. Manžel chtěl ale zapátrat po Popelčině střevíčku. První část schodiště byla prázdná a když jsem sešla dolů, abych si, stejně jako Líba Šafránků počítala „mám, nemám, mám, nemám..“, došla jsem ke druhému křídlu schodiště a tam…. Tam byl střevíček!
…a kolem něj sedělo asi tak pětadvacet dětí ze střední školy. Říkala jsem si, že tam jsou jen na fotku, ale pak mi došlo, že si tam dělají pauzu. Přestože na mě křičeli, že jim to nevadí, když půjdu střevíc omrknout, sorry jakoooo, ale já chtěla mít u střevíčku klid a hlavně! FOTKU BEZ TĚCH PUBERŤÁKŮ! :yahoo: (no a protože nás čtete, budu úplně upřímná – prostě jsem si ho chtěla zkusit a před bandou puberťáků by to byl prostě trapas)
Takže jsme šli do těch nádherných zahrad, pozorovat ty „zlé“ husy a užívat si sluníčka, laviček, stromů a kytek. Emi nám jich tam natrhala víc než dost (tedy jen těch kytek). Chvíli jsme seděli pod stromem, manžel vyfotil úplnou náhodou pár moc pěkných fotek. A když jsem tam viděla nějakou rodinku na dece, říkala jsem si, že je škoda, že nás nenapadlo vzít si věci na piknik. No nic – tak jsem se s mužem domluvila na příště.
A tak jsme nabrali nový směr zpátky ke střevíčku. Školáci byli tatam a já si ho mohla nerušeně zkusit. No.. Popelka by ze mě nebyla, protože mi střevíc fakt neseděl. Zato Emi by do něj poskládala nožku hned několikrát! (a jako každá správná ženská se snažila ho odlepit)
Výlet jsme zakončili nákupem zmrzliny, která je při východu z areálu zámku. A musím říct, že ji tam mají moc dobrou ;-) Možná tam nebyl skákací hrad, miliony houpaček a atrakcí pro děti, ale tak nějak jsem si vzpomněla, když se mnou a bráchou jezdili naši na výlety a taky jsme nikdy tyhle zábavní věci nepotřebovali. V dnešní době jsou dětské koutky na každém rohu a myslím, že občas není vůbec špatné se bez nich obejít. ;-)
