Před několika dny jsme se přestěhovali. Byt, ve kterém jsme bydleli, nám začínal být těsný. Teda on už byl těsný v době, kdy jsme ještě neměli malého, ale s příchodem našeho syna obzvlášť. :rose: Ono, když „cestou“ do kuchyně, kvůli nedostatku místa, přeskakujete mašinku a mezitím šlápnete na dřevěnou kostičku, což teda fakt bolí a na druhé noze si málem ukopnete malíček, když zavadíte o židli, není úplně příjemné, takže jsme uvažovali o něčem větším. :scratch:
Těšili jsme se na víc prostoru, ale děsilo mě samotné stěhování. Neuměla jsem si představit, jak zabalíme všechny ty věci a už vůbec, jak je budeme vybalovat, třídit a hlavně po těch všech krabicích hledat. :unsure: Popisovat je nemělo smysl, protože jsme je plnili, zvlášť ke konci, už vším, co nám přišlo pod ruku. :rose: Neměli jsme žádné stěhováky, manžel rozhodl, že to zvládneme sami, maximálně za pomoci rodiny a kamarádů, kterým tímto ještě jednou děkujeme za pomoc. ;-)
První úkol byl jasný. Zabavit při stěhování Olího. A musím říct, že to se nám povedlo. Byl ve svém živlu. Zaujatě sledoval, jak věci do krabic, tašek a pytlů balíme. A samozřejmě nám u toho asistoval. A tak jsme si tak s mužem pokyvovali, jak to jde všechno hladce a že jsme byli bláhoví, když jsme si mysleli, že stěhování bude fuška. Akorát už jsme nepočítali s tím, že nám Olí zabalené věci po chvíli zase vyrovná zpátky na zem a spoustu z nich, že si odnese ke svým hračkám do svého dětského království a odmítne je vrátit. Z půldne se nám tak balení protáhlo na celý den. :rose:
A první den v novém, to bylo taky něco. Padli jsme do toho rovnýma nohama. Stojíte v prázdných místnostech a zoufale přemýšlíte, kde a čím začít, abyste mohli co nejdřív zase normálně žít a fungovat. Nebo aspoň jíst a spát. Ze všeho nejdřív jsem se potřebovala postarat o malého. „Klid, to zvládneš. Někde pro něj ty věci přece jsou,“ říkala jsem si pro sebe a trochu se tím uklidňovala. Jenže, když se blíží večer, čas, kdy má jít už spát a vy tam tak civíte na ty mraky krabic a tašek nahromaděné různě na sobě a nemůžete najít jeho pyžamo, povlečení, sprchový gel… a do toho hledáte i jeho večeři, kterou jste si pro každý případ připravili dopředu… a nevíte, kam pro to sáhnout…chtělo se mi brečet. :cry: Nakonec můj úžasný muž všechno prohledal, vytáhl vše, co jsem potřebovala, takže Oliverek byl v posteli včas. :heart:
Teď už má i svůj pokojík /psala jsem o něm zde/ a i když už máme i kde spát my s mužem a uvařit si taky máme kde a v čem, s krabicemi žijeme dodnes a myslím, že ještě nějaký čas budeme. :rose:
Tak stěhování zdar! ;-)
