Poprvé u holiče

Tak má Olí za sebou první návštěvu kadeřnictví. V roce a půl. Nemám zdání, jestli je to brzo, pozdě nebo akorát, ale myslím, že to stejně záleží hlavně na tom, kolik a jaké má dítko vlasy, případně jaký účes mu rodiče nechávají. Že by se do roka dítě stříhat nemělo, to jsme dodrželi a nenechávala bych ho stříhat ještě ani teď. Má jemné vlasy a líbí se mi, že se mu vzadu točí a dělají se mu na nich prstýnky, tak dokud o tom můžu rozhodovat já, tak mu je chci nechat delší. Ofina mu už ale lezla do očí, tak jsem ho vzala do dětského salónu Funny Sassy. Mohla jsem mu ji ustřihnout doma, ale nechtěla jsem riskovat, aby měl na vlasech „zuby“. A taky jsem si říkala, že bude mít zážitek. Hodně jsem o tom salónu slyšela. Někteří ho chválili, někteří byli zklamaní /už si nepamatuju, proč/, ale chtěla jsem ho vyzkoušet taky.

Měli jsme štěstí, zrovna tam nikdo nebyl, tak nás vzali. Jinak je prý lepší, se objednávat dopředu. Podávala jsem kadeřnici krabičku s tím, že bych si chtěla nechat ty jeho vlasy na památku. Usmála se a řekla mi: „Krabičku si schovejte. My na to máme pytlíčky.“ Posadila jsem syna do autíčka, které mají místo křesla, což se mu samozřejmě líbilo, jen trochu protestoval, když mu kadeřnice přehodila kolem krku pláštěnku /nevím přesně, jak se tomu správně říká, ale víte, co myslím? /. Jakmile ale mohl točit volantem, byl spokojený. Kadeřnice udělala „šmik-šmik“, fénem mu zkrácenou ofinu vyfoukala a bylo hotovo. Trvalo to všeho všudy pět minut, možná ani ne a stálo mě to 150 korun. Když jsem ale viděla, jak byl Olí šťastný, když ho tam ještě nechali nějakou dobu řídit, sem tam u toho mrknul na pohádky, nelitovala jsem. 

Při odchodu dostal diplom za statečnost a jako dárek malý bublifuk a šli jsme. Když se mě manžel doma ptal, kolik ten „účes“ stál, šel do mdlob. Ale zase máme o zkušenost víc. Každopádně dětskou manikúru a pedikúru, kterou tam taky dělají, neplánujeme.