Předně vás všechny po vánoční pauze moc zdravím. Doufám, že jste si užili svátky a že jste do nového roku vykročili pravou! ;-)
U nás byly Vánoce krásné. Už podruhé jsme je slavili ve třech i s naším chlapečkem a co víc si s manželem můžeme přát. :heart: Sice je ještě ani tentokrát /loni mu bylo pět měsíců/ nedokázal moc vnímat, ale i tak jsme se snažili, aby měl radost ze stromečku i dárků, které mu „Ježíšek“ nadělil. A snad se nám to povedlo. Jen jsme museli Štědrý den naplánovat tak, abychom mu nenarušili jeho režim a aby si ho mohl co nejvíc užít.
U večeře jsme měli veselo. Asi jako většina lidí, dodržujeme zvyk, že nevstáváme od stolu dřív, než všichni dojedí. Zatím jsme to nikdy neporušili. Dokonce ani tehdy, když nám na stole chytnul svícen /podotýkám, že to jsme ještě Olího neměli/, ale naštěstí jsme ho uhasili vodou, kterou jsme měli na pití. :wacko: To si dnes už neumím představit. Co máme syna, ze svíček mám hrůzu.
Řekli jsme si, že ale nevstávat od stolu zkusíme i teď s Olím. Kvůli pověrčivosti. Jenže nevstávat od stolu s tím naším čiperou, který nevydrží chvíli na místě a potřebuje neustálý pohyb, je tak trochu sci-fi. Kromě jeho večeře jsem mu nachystala dobroty, které má rád a říkala si, že se jimi chvíli zabaví. Připravila jsem mu linecké cukroví, křupky, suchary, hroznové víno bez pecek, několik lžiček, pro případ, že je vyhodí na zem, pití, ubrousky, poblíž jsem pro něj měla i spoustu hraček, kdyby některé zahodil nebo ho omrzely. Věřila jsem, že takhle večeři zvládneme i bez vstávání.
Jak to dopadlo:
První deset minut se syn u večeře zabavil tím, že si s námi přiťukával svoji lahvičkou s vodou. Vzhledem k tomu, že my s mužem měli víno a pokaždé jsme se museli napít, hrozilo, že tímhle tempem budeme brzo pod parou. :wacko: Manžel se sice musel ze židle natahovat, aby dosáhl, ale v pohodě. Když byl Olí po jídle a my s mužem ještě večeřeli, pochopitelně se začal nudit a vymýšlet lumpárny. Když zahodil ubrousky a zakřičel „bác!“, byli jsme v klidu, protože těch jsme měli na stole ještě dost. Pak mu ale sjelo autíčko na zem a zabrzdilo o roh kuchyňské linky. Chtěla jsem ho zabavit jinými hračkami, ale neuspěla jsem. Nezbývalo, než abych se v šatech s rozparkem sesunula ze židle, tak abych se jí ale pořád dotýkala a nohou přitáhla autíčko pod sebe, kde jsem ho už mohla sebrat. Bylo to o fous. /Nikdy jsem netušila, že se umím tak propnout. ;-) / Olí měl radost a na chvíli si zase hrál. Pak ale auto rozjel tak, že vylétlo ze stolu a zastavilo o gauč uprostřed obýváku. Mohla jsem dát syna na zem, ať si pro něj doleze sám, ale přece jsme nechtěli vstávat. Odstrkovala jsem se tedy na židli po místnosti tak dlouho, dokud jsem palcem u nohy nedosáhla na to „proklaté“ autíčko a neodcouvala na židli zase zpátky ke stolu. Pak ještě asi dvakrát manžel, až jsme konečně dojedli. Tolik pohybu během štědrovečerní večeře jsme doteď neměli. Ale zmákli jsme to. Náš zvyk byl i letos dodržen. A Olí se dostatečně vyřádil hned poté u stromečku, kde si rozbalil dárek s mašinkou Tomášem a „lítal“ s ní po celém bytě. Tak snad nám to přinese štěstí. :heart:
