Jak už víte z Facebooku, víkend jsme s Terčinou rodinou a ještě několika přáteli trávili na vánočních trzích v Pasově. Je to už taková tradice, kdy se mění jen město a složení. Tím myslím hlavně počet dětí. 
My byli letos s Olím už podruhé. Máme tu předvánoční atmosféru rádi a užili jsme si ji i letos, ale o tom dneska nechci psát. Důležité je, že jsme se vraceli 3. prosince, což je jedno z dat, které mám v diáři zaškrtnuté. Tedy, kdybyste viděli můj diář, mám zaškrtnutý skoro celý prosinec, protože většina mojí rodiny je narozena právě v tomto měsíci a když ne, tak mají aspoň svátek. Takže se slaví pořád něco. Pak samozřejmě Vánoce, Silvestr a nesmím zapomenout na Mikuláše, který chodí už dnes! Juhuuuu… 
My byli letos s Olím už podruhé. Máme tu předvánoční atmosféru rádi a užili jsme si ji i letos, ale o tom dneska nechci psát. Důležité je, že jsme se vraceli 3. prosince, což je jedno z dat, které mám v diáři zaškrtnuté. Tedy, kdybyste viděli můj diář, mám zaškrtnutý skoro celý prosinec, protože většina mojí rodiny je narozena právě v tomto měsíci a když ne, tak mají aspoň svátek. Takže se slaví pořád něco. Pak samozřejmě Vánoce, Silvestr a nesmím zapomenout na Mikuláše, který chodí už dnes! Juhuuuu…
A u nás slavíme právě 3. prosince ještě Barboru a to včetně řezání větviček. Teď by mě moc zajímalo, jestli si říkáte: „A to je co??“ 
anebo „My ji slavíme taky!“ Můj muž mi před lety řekl to první. Je rodilý Pražák a vůbec ji neznal, čímž nechci říct, že Pražáci mají mezery, ale asi ji tradují jen určité kraje nebo oblasti.
Zdroj České tradice říká toto:
anebo „My ji slavíme taky!“ Můj muž mi před lety řekl to první. Je rodilý Pražák a vůbec ji neznal, čímž nechci říct, že Pražáci mají mezery, ale asi ji tradují jen určité kraje nebo oblasti.Zdroj České tradice říká toto:
„Sv. Barbora slaví svátek 4. prosince. Podle české tradice večer před svátkem svaté Barbory chodívaly po vsi „Barborky“. Oděny byly bíle a přes obličej mívaly bílý závoj. Bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Většinou chodívaly ve dvojicích či trojicích, z nichž jedna měla v ruce košík s jablky, ořechy a cukrovím, kterým podarovávala malé děti.“
Jako malá jsem si za okno dávala punčochu a čekala, jestli mě Barbora něčím podaruje /to nevím, jestli je úplně správně podle tradice, ale tak to u nás chodilo /. A navíc si pamatuju, že mi díky tomu uteklo i to dlouhé čekání na „Ježíška“, protože jsme se ten měsíc měli pořád na co těšit. Po Barboře zase hned Mikuláš a to bylo úžasné. A tenhle zvyk chci držet i u svého syna. Loni dostal symbolickou nadílku /bylo mu 5 měsíců/ a letos, když už si ji mohl za oknem vzít sám, zakroutil hlavou, že nic nechce a okno zabouchnul! Nakonec to hrozno, které měl v balíčku a které má tak rád, ale zblajznul jak malinu. 
/. A navíc si pamatuju, že mi díky tomu uteklo i to dlouhé čekání na „Ježíška“, protože jsme se ten měsíc měli pořád na co těšit. Po Barboře zase hned Mikuláš a to bylo úžasné. A tenhle zvyk chci držet i u svého syna. Loni dostal symbolickou nadílku /bylo mu 5 měsíců/ a letos, když už si ji mohl za oknem vzít sám, zakroutil hlavou, že nic nechce a okno zabouchnul! Nakonec to hrozno, které měl v balíčku a které má tak rád, ale zblajznul jak malinu.
A co vy, držíte Barboru nebo jen Mikuláše? Mimochodem, dneska si ty „čerty“ s dětmi pořádně užijte! A když si vzpomenete, pošlete nám nějakou fotku. Těšíme se! 
