Pokud nás čtete pravidelně, tak si možná pamatujete, jak jsem psala o tom, že jsme si Emilku naučili na usínání v náruči. V postýlce nám ale plakala, začala řádit nebo se stavěla a lomcovala s celou postýlkou, takže o spánku nemohla být řeč. V náruči to bylo docela bez práce – tedy až na naše bolavá záda! Co si ale budeme říkat – UŽ TO NENÍ TŘÍKILOVÉ MIMINKO!!! Jenže – odnaučte jí to!
Ještě než se mně a Miri děti narodily, zjišťovala všechny možné tipy a najdete je tady: Fígle, jak nejlépe uspat novorozence. Jenže to šlo o novorozence a těch tipů a rad, nejen v jejím článku, jsem za celou tu dobu, co jsem mámou, slyšela milion. Pustit hudbu, bílý šum, pohádky, promítání na strop, zpívat nebo číst knížku.. Zkusili jsme, nefungovalo nic. Jednou naložil manžel dceru do auta a 45 minut s ní jezdil, aby usnula!! Vyjmenoval mi pak všechny vesnice, kde spolu byli! Vyřvat jsme ji ale v pokoji samotnou nikdy nenechali. Jenže, jak ji naučit usínat jinak než naším osvědčeným chováním a pochodováním po pokoji? Nedávno u nás byla kamarádka a dala mi radu, abychom jí hladili rukou od čelíčka po nos, že zpočátku jí to může být nepříjemné, ale pak, že přestane mrkat, oči zavře a usne.
Jsem moc ráda, že mi to připomněla. Praktikujeme to posledních pět dní a funguje to bezvadně. 
Chviličku jí nosím, aby si nestěžovala, pak ji položím do postýlky, hladím ji po čele a za pět minut spí. Za těch pět dní si na to navíc tak zvykla, že oči automaticky zavře a nechá se v klidu přes obličej hladit. Zkuste to 
Za náhledový obrázek děkujeme fotografce Radce Pipotové. Díky, Ráďo!
