Jako bezdětná jsem často slýchávala, že mámy po čtyřicítce nemají na dítě už tolik síly, jsou přecitlivělé, úzkostlivé, přehnaně bojácné a já nevím, bůhví, co ještě. Mně už čtyřicet bylo a mámou jsem rok, takže si myslím, že už o tom leccos vím. ;-)
Možná, vy milé čtenářky, které tento článek čtete, jste o hodně mladší maminky a nepochybuju o tom, že jste skvělé mámy! Já bych normálně do čtyřiceti taky nečekala. O miminko jsme se s mužem snažili už dlouho předtím, ale osud nám ho dopřál až v mých čtyřiceti letech. Takže jsem okamžitě spadla do skupiny „dítě po čtyřicítce“. I tak je to super. :heart: Někdy se mi ale stane, že když přijde řeč na věk, někteří lidé zkoprní a neví, co říct. Přemýšlela jsem, co si asi v tu chvíli myslí. „Na starý kolena si pořídila dítě!“ nebo možná čekali, že když si k synovi sednu na zem, tak se už nezvednu, protože klouby už mi ve čtyřiceti určitě neslouží tak dobře a že když syna zvednu, tak mi „stopro“ rupne v zádech a budu si muset zavolat „rychlou“, aby mě dali „dokupy“. Trochu mají pravdu. Protože záda mě teda někdy berou fest, když x krát za den zvedám dítě nahoru a dolu a i když si to nepřipouštím, mému tělu prostě čtyřicet už je. Jedno vím ale „natuty“. Klouby mám zatím v pohodě, pořád se dokážu rozeběhnout, když mi začne dítě utíkat a strachy bez sebe, tak to teda sakra jsem! Už od té doby, co se moje dítě narodilo. Asi jako každá máma a nikdy to už nebude jinak.
Jinak žiju úplně normální život jako jiné, i mladší, maminky. A to, jaká jsem máma, není podle mě o věku, ale hlavně o povaze. ;-) I to, jak chci svoje dítě vychovávat, co mu dávám jíst a pít, kde mu dovolím lézt a kde co omakat. A viděla bych to úplně stejně i před deseti nebo patnácti lety. ;-)
Naše dítě nežije ve vakuu, není zavřené doma, protože venku hrozí to a to, leze po zemi jako každé jiné, potkává se s jinými dětmi, má za sebou kurz cvičení i plavání a poznává svět jako jiné děti. A já jsem, jako jiné mámy, často grogy. Třeba, když se Olí v noci rozhodne vyzkoušet, jestli mám sundávací řasy, čímž procitne minimálně na další dvě hodiny, než znovu usne. A jako jiné mámy padám často na pusu, protože být čtyřiadvacet hodin v pohotovosti, je fakt makačka a jako jiné mámy se těším každé ráno na dvojité kafe, abych do sebe kopla další dávku energie. :rose:
I přesto všechno, být mámou ve čtyřiceti, není vůbec špatný! Užívám si to na „plný pecky“ a neměnila bych ani den! :heart:
Mimochodem, už jste, maminky, četly příspěvek mé kamarádky Terky Jak jsem se stala profesionální plačkou ? Pokud se dojímáte u všeho, čtěte :) Určitě se v tom najdete ;-)
