Kdykoli kolem sebe slyším věty typu: „Už aby se plazil!“, „Už aby lezla!“, „Už aby seděl!“, „Neměla by už chodit?!“, začínají mi po těle naskakovat pupínky a ježí se mi vlasy na hlavě. Zvlášť, když je ze sebe jednu za druhou chrlí některé matky, které na své děti „bůhvíproč“ spěchají.
Hlava mi to nebere. Proč si neužívají období, které zrovna jejich ratolest prožívá a chtějí po ní víc a víc? Jen co dítě docílí jedné mety, už po něm chtějí další a další. Možná by bylo vůbec nejlepší, kdyby miminka z porodnice odcházely rovnou po svých, ne?! ;-)
Když jsem byla ještě bezdětná, samozřejmě jsem ty stejné věty u známých slýchávala, ale neřešila jsem to, protože se mě to netýkalo. Teď, když jsem sama mámou, to vnímám, ale jinak. Od doby, co mám Olího, mě nic podobného říct nenapadlo. Vychutnávám si s ním každé období a baví mě s ním prožívat jednotlivé etapy života. Snažím si uložit do hlavy všechno, co dělá, co se naučí i nenaučí. :rose: Třeba, kdy a kde se poprvé usmál, kdy se poprvé přetočil na břicho nebo jak si pochutnával na první kaši (psala jsem o ní v tomto článku: Kaše, která u nás vyhrála , kdybyste se chtěli mrknout).
Každé období má své. A je jasné, že zpočátku je to určitě jednodušší. Hlavně v tom hlídání. Dítě leží v postýlce, utéct nikam nemůže a vy si máte čas uvařit kafe, aniž byste ho zalívala na čtyřikrát a nevolali na vás přitom sousedé, že si máte pro to své dítě okamžitě dojít, protože právě rozšlapalo všechny sazenice jahod. :rose:
Dobře si pamatuju, kdy Olí ještě ležel v koši a neuměl se ani přetočit. To je ale pryč a momentálně už je natolik akční, že s sebou každý večer plácnu do postele jak vorvaň a sotva zavřu oči, je ráno (brzo ráno!) a syn zavelí „Vstáváme!“. Jasně, že se mi nechce a nejradši bych ještě aspoň pět hodin spala. Ale co už. Máme dítě, tak hybaj vstávat! :rose: Zvlášť, když je jeho nejoblíbenější ranní činností krámování vyžehleného prádla ze skříní, nádobí z poliček nebo otvírání a zavírání šuplíků. I tak bych ale nechtěla, aby tohle období rychle uteklo, protože co si budeme povídat, snazší to nebude a bezva je to pořád! :heart:
