Když jsme se s Libuškou Vojtkovu sešly na kafe, tušila jsem, že ho protáhneme i na oběd, neboť jsme se dlouho neviděly a zásadních změn v jejím životě se událo tolik, že to ani jinak dopadnout nemohlo. Už včera jste mohli číst první část rozhovoru o jejím těhotenství, synovi i fešném příteli Zdeňkovi Rohlíčkovi (jehož maminkou je herečka Eva Hrušková a nevlastním otcem Jan Přeučil), který z našeho „rande“ vznikl. (Kdybyste si ho chtěli přečíst, najdete ho zde: Libuška Vojtková: Na dítě jsem musela deset čekat.) A dnes pokračujeme druhou částí, ve které maminka desetiletého Matyáše prozradila, co ji čeká v nejbližších dnech. Jestli tipujete, že svatba, tak BINGO! :-)
Libuško, ty máš kromě očekávaného miminka ještě jednu hezkou novinu . Jsi zasnoubená…!
„Ano, byla jsem požádána o ruku.“ :-)
Vzali jste to s přítelem „zgruntu“…
„…když už, tak už. Zdenda měl žádost o ruku naplánovanou ještě předtím, než jsem otěhotněla. Bohužel mu to ale časově nevyšlo. V prosinci objednal letenky do Benátek a čtrnáct dní poté jsem přišla s radostnou zprávou, že jsem těhotná. :rose: Ale já dělám, že mu to věřím, že mě nepožádal kvůli miminku. ;-) Ne, vážně. My jsme se o svatbě bavili mnohem dříve a chtěli jsme ji.“ :heart:
Pokleknul? ;-)
„Pokleknul na pláži. Byla to velká romantika.“ :rose:
Cos odpověděla? ;-)
„Já jsem se předtím zeptala asi na tři otázky: „Cože? Jak to? Kdes to vzal?“ …než jsem si uvědomila, že bych měla říct „ANO“. Zdenda si s žádostí počkal až úplně na konec pobytu. Bylo to krásné a nečekané. Šli jsme na večeři, dali si pizzu při západu slunce a z Benátek jsem jela už jako zasnoubená paní. Takže si teď užíváme čas snoubenec a snoubenka, než to proměníme v manžel a manželka.“
Tipuju, že to proměníte až po porodu?
„Nene, chceme to stihnout ještě před, abysme miminko přivedli do úplné rodiny. A taky, abych nemusela řešit, kdo je otec a přepisovat papíry. Takhle to bude jasný. Ale není to samozřejmě jen kvůli papírům. My to tak cítíme, jsme oba stará škola a vzít se ještě před narozením miminka, nám přijde správné. Jsem ráda, že na to máme se Zdendou stejný názor. On je hodně rodinný typ a věci má rád tak, jak mají být. Takže se chceme vzít co nejdřív. A Máťovi jsme navíc řekli, když jsme ještě nevěděli, že čekáme miminko, že dítě přichází až po svatbě. Tak už to musíme dodržet. “ ;-)
Kdy tedy z tebe bude vdaná paní?
„Bude to v červnu.“
V Benátkách ale svatba asi nebude?
„To opravdu ne. A nebude ani v exotice. Bude to u nás. V Praze. Víc neprozradím.“ :rose:
Škoda, jsem zvědavá! ;-)
„ :yes: Ne, vážně. V zahraničí by to bylo složité a my chceme mít na svatbě rodinu. Pro Zdendu to bude přece jen první svatba a…“
…a poslední. ;-)
„…ano, a poslední. :yes: Pro někoho je to první a poslední. Pro jiného třetí a poslední.“ ;-)
Akorát si jako nastávající maminka budeš muset připít malinovkou…
„Ano. :yes: A nebude to do rána, na to jsme už všechny upozornili.“ ;-)
Budeš v bílém?
„Nebudu, protože sehnat svatební šaty pro těhotné, vůbec není jednoduché. Ale našla jsem jeden bezvadnej svatební salón Agnes, kde měly několik těhotenských šatů ve smetanové barvě, což jsem ráda, protože na bílou se už necítím. Jedny jsem si koupila a po svatbě je střihnu a budou z nich letní šaty. Jsou pohodlné a můžu do nich s mimčem v pohodě růst.“
Jak jste se vůbec se Zdendou seznámili?
„Seznámili jsme se na oslavě našeho společného kamaráda. Vyklubal se z toho velmi pěkný večer, kde jsme si povídali a chtěli se poznat víc, ale nebyl čas. Tak jsme šli na rande do kina.“
Necháš si své příjmení nebo přijmeš manželovo?
„Budu se jmenovat Rohlíčková. Zbavím se příjmení Vojtková. Nebo zbavím. Já jsem to jméno nenosila s nějakou záští, nosila jsem ho ráda kvůli Máťovi, protože jsme se jmenovali stejně, ale myslím, že nastal ten pravý čas, jméno změnit. Budu prostě jen Rohlíčková. Žádná pomlčka, druhé příjmení, nic takového. Máťa zůstane Vojtek. Probírala jsem to s ním, aby mu nebylo líto, že bude jediný jinak, ale nemá s tím problém. Byl naopak vtipnej, říkal mi: „Mami, vždyť nás je dost.“ ;-)
Jak říká syn Zdendovi?
„Říká mu Zdendo. A právě to řešil, jak mu bude říkat, až se vezmeme. Povídal: „Já ti nemůžu říkat, tati, já už jednoho tátu mám.“ Tak jsem mu říkala, že mu může říkat, jak chce. Že je to jeho volba. I kdyby mu chtěl říkat, tati, tak může samozřejmě, ale nemusí. On už je velkej a ví, že svýho tátu už má a myslím si, že bude v pořádku, když bude Zdendovi říkat jménem. Není potřeba, to nějak hrotit.“
Věříš na pořekadlo: Do třetice všeho dobrého?
„Já v to doufám. Jestli to tentokrát nevyjde, tak už na vdávání kašlu.“ ;-)
Děkuju za rozhovor! A za všechny Matky v nesnázích Ti, Libuško, přejeme, ať to vyjde! Hodně štěstí!
Zdroj foto: osobní archiv Libušky Vojtkové
