Taky se k vám donesly takové ty strašáky varující před rozpadem manželství kvůli dítěti? Když jsem otěhotněla, malinko mě děsily: „Však počkej, nebudete mít na sebe čas!“ a nebo „On si našel někoho, kdo se mu bude věnovat víc než dítěti..“
Nic moc předpovědi teda! A v těhotenství to samozřejmě berete o dost vážněji, protože…. HORMONY!!! A asi bych byla z ledu, kdyby mě to nechalo úplně chladnou. Jenže já si myslím, že pokud se dokážete vzájemně o věcech pobavit, neměla by to být až taková katastrofa.
1.) Muž by měl respektovat to, že jste celý den doma a neplácat nesmysly o tom „Vždyť jsi jenom doma!“
- jestli si opravdu nějaký chlap myslí, že mateřská je dovolená, měla by mu matka jeho dětí, ratolesti svěřit na jeden celý den (ideálně bez návodu, ale nejsme mrchy, že?). A pokud je to hodně zlobivý manžel, klidně na dva dny (i když během té noci by si pravděpodobně okousala nehty i s prstama a kruhy pod očima by byly jako kruh z toho děsivého filmu Kruh)
Aby pánové věděli, že nejsem žádná zaujatá husa, je tady bod číslo dvě:
2.) Žena by měla ocenit muže
- Že chodí do práce jako vždycky, jako celé ty roky před tím? No a? Teď je to ale úplně nová situace! Je jediný, kdo vydělává a ví, že očekáváte, že přinese domů peníze. Musí to být docela stres… Co když dostane padáka nebo se mu nebude dařit v podnikání? Bude před vámi vypadat jako blbec, co se neumí postarat o rodinu. Chce jít na fotbal? Pusťte ho. Nebo počkejte – opravdu ho musíte pouštět? Asi bych prostě nepindala kvůli tomu, když bude chtít na ten fotbal jít nebo s kamarády do hospody (pokud teda „neleje“ denně ;-) )
A tím se dostáváme k bodu číslo tři. Mému oblíbenému bodu :yahoo:
3.) Relax dělá divy
- pokud je to možné, sežeňte si hlídání a aspoň jednou do měsíce (snažte se ale víckrát) si zajděte na večeři nebo do kina. Zkrátka kamkoliv, kde budete sami a budete se moci soustředit jen na sebe. Jestli manžela nedržíte na řetězu, mohl by se snad na čas trávený s vámi i těšit :D
4.) Pochvala ještě nikdy nikoho nezabila
- někdy jsem fakt hotová a pak jsem strašně ráda, když od manžela slyším, že jsem nejlepší máma, jakou si může Emilka přát. Stejně tak to udělejte opačně (ne, nemyslela jsem to tak, aby vám říkal, že jste ta nejhorší matka). Titul táta je stejně důležitý jako ten váš maminkovský (no…počkat…jak kdy. Ale vlastně asi je..). A ruku na srdce – kromě toho tatínkovského titulu – peníze, co vaše drahá polovice domů nosí, jsou nepostradatelné. Když pominu věci pro dítě, nebýt manžela, dům bychom asi neměli zařízený nikdy! (i když musím přiznat, že nemít velké zrcadlo se po porodu docela hodí proti depresi ;-) )
5.) Pomoc není zločin
- je skvělé, když vám manžel pomůže s miminkem a vy můžete jít vypnout s kamarádkami nebo jen u kadeřníka! Můj muž hlídá několikrát do měsíce, já upustím páru a zase se těším za nimi domů. A ani nepotřebuju pít (za prvé nejsem alkoholik a za druhé: zlít se do němoty by mě vytrestalo samo o sobě, protože kocovina s dítětem je fakt peklo!)
6.) Nezakazujte
- přiznám se, že přestože někdy z manželových nápadů nejsem nadšená (naštěstí jich není až tolik), nikdy jsem mu nic nezakázala. Jsem ráda, že pojede na lyžovačku s kamarády, protože s mým lyžovacím uměním, kdy sjíždím modrou sjezdovku rychlostí šneka (a ještě k tomu opatrného), by si neužil. Museli bychom jet na víc dní a na to je ještě Emilka malá, aby ji někdo hlídal čtyři noci. Kdy jít nebo nejít na již zmiňovaný fotbal nebo do hospody? Kdy je toho už moc, musí vědět vaše drahá polovička. Tady mě těší, že můj muž zná opravdu tu správnou míru a radši tráví čas s námi než po hospodách. Chodí spíš výjimečně (a opravdu zcela dobrovolně) ;-)
Co byste doplnily, dámy? ;-)
