Jsem ráda, že jsem se v těhotenství držela jakžtakž zpátky a nenakupovala jsem věci pro očekávané miminko ve velkém. Zaprvé jsme nevěděli, jestli se narodí kluk nebo holka (rozepsala jsem se o tom tehdy tady: Neznat pohlaví prý není moderní) a zadruhé jsme hodně věcí dostali, takže bylo zbytečné, přikupovat ještě další. Teď by mi bylo líto, že jsem ty mravenčí velikosti nevyužila tak, jak bych chtěla.
Od narození syna oblečení, ze kterého postupně vyrůstá, třídím. Bodýčka, čepice nebo ponožky měl tehdy na pár dní. Vytáhnul se z nich neskutečnou rychlostí. Kolem pátého měsíce se u něj růst sice trochu zpomalil a dlouho mu tak vydržela velikost 62 nebo (když to měl volnější) 68. Ale jinak to šlo tak rychle, že spoustu úžasných outfitů ani neunosil. Vlastně jsem mu hodně darovaných nebo zděděných věcí musela bohužel rovnou vyřadit. Cokoliv jsem mu oblékla, mu za týden bylo těsné nebo krátké.
A protože tolik šuplíků, abych v nich mohla oblečení skladovat, nemáme, musím pravidelně vyřazovat. Přemýšlela jsem tedy, kam nebo co s nimi. „Mám je schovávat nebo najít nějakou těhotnou kamarádku, které by se věci po chlapečkovi hodily?“. Jenže, pak mi přišlo líto, se těch bodýček, triček, dupaček a já nevím, čeho ještě, zbavit. Proto jsem se rozhodla, že si je nechám.
Kdyby se nám náhodou podařilo, pořídit Olímu sourozence, mohly by se ještě hodit. Asi bych nechtěla nakupovat všechno nové, když tyhle věci jsou pořád jako nové. Jen, kdyby se narodila holčička, byla by na tom asi škodná. Sice jsem nejdřív kupovala jen neutrální barvy, právě kvůli tomu, aby to mohla nosit holka i kluk, teď ale, když máme syna, u nás převládá modrá ve všech odstínech. Každopádně pořídila jsem si papírové krabice, pytle se zipem (víte, co myslím, ty uzavíratelné 
) a oblečení, které je Olímu už malé, vždy vyperu, vyžehlím a uložím. Je tak připravené, až přijde znovu jeho čas… 
Co děláte s oblečením, ze kterého vaše dítko vyrostlo? Darujete, prodáváte nebo schováváte? 
