Rituály: Zbytečnost nebo nezbytnost?

Aktuálně trávím pár dní na návštěvě u rodičů. Od nás to je k nim asi tři sta kilometrů, takže jsou to zhruba tři hodiny cesty autem. Tedy pokud to D1 dovolí a nerozhodne se udělat nám vyhlídkovou jízdu v podobě kolon a rychlosti dvacet kiláků za hodinu. Sobotní rána to naštěstí jistí a tak Dé jedničku sem tam i přečůráme. Tak tomu bylo i tentokrát. Jenže přech*at Dé 1 znamená porušit veškeré rituály, na které je dcera zvyklá a podle toho tak ten den pak i vypadá.

Mám pár kamarádek, které při upávání svých dětí šílí. Když slyším ty historky, pravděpodobně bych si už dávno hodila lano. Když dítě nechce spát jednou za čas, ještě to zvládnete, ale když se to stává každodenní rutinou, myslím, že nejednomu rodiči začnou ujíždět nervy a na to, že přijde večer, myslí často už ráno. Třeba moje kamarádka. Přes den má hodné dítě. To se ale večer mění na ďábla. O mně pak často říká: “Terez, to je ta, co má strašně hodný dítě.” Jenže:

Terez to má malinko vydřený! Já mám hodné dítě. Ano, opravdu mám a nechci se rouhat, ale v případě, že poruším rituály, je to v pr…. Než se Emilka narodila, pozorovala jsem u některých párů, jak strašně spěchali, aby přesně v určitou hodinu koupali, krmili atd., říkala jsem si, že to je trošku přehnané. Zpětně přiznávám, že jsem si možná až ťukala na čelo. Teprve teď je chápu (a posílám milion omluv – a to i když nevíte, že jsem si o vás myslela, že jste tak trošku přehnaní, důležitě se tvářící idioti) Zpátky ale ke mně! (a ještě jednou sorry!!!)

Cca v 8 ráno Emi vstává a snídá, v deset má mini svačinku, cca v 10:45 usne zhruba na hodinu, ve 12 oběd, někdy v půl třetí usne na dvacet minut, pak jí dám mléko a jdeme na hodinu ven, kdy spí v kočáru, kolem páté trochu přesnídávky, mezi půl sedmou a třičtvrtě jí začínám napouštět vanu a v sedm večeří. 19:30 už spí a my máme s manželem večer pro sebe. V noci se budí jen jednou kolem čtvrté, páté a někdy ani to ne. Takhle hezky se to ustálilo. Ale porušit to? To pak večer vypadá úplně jinak. Jako tuto sobotu..

Protože jsme vyjeli v 8:30, tak už asi v 9 hodin v autě znovu spala, tím pádem spánek kolem půl jedenácté byl předem prohraný. Vzhledem k tomu, že prospala polovinu cesty (jako vždy a jsem ráda – aspoň jí ta cesta uteče), padla i svačina. Hlady ale nebrečela. Nejsem matka Herodes, abych jela s hladovým, křičícím dítětem. Dorazili jsme asi v půl dvanácté, nachystala jsem jí oběd, takže tady to zůstalo zachované, ale co se spánku týče, tak usnula dřív než měla, takže večer, když došlo na koupání a večeři, byla tak unavená, že nemohla spát a brečela. Naštěstí náruč na ní stále zabírá nejlíp, takže usnula, ALE asi v jedenáct se probudila a vypadalo to, že má ráno a spát už rozhodně neplánuje. Cokoliv, co obyčejně zabírá pochopitelně NEZABÍRALO!

Usnula 1:30 ráno!!!! (ještě před tím jsem ale stihla poslat manželovi, který v obýváku popíjel s mými rodiči, asi v 0:30 sms: “Končim, jdu do sprchy! Teď ty!”) A nakonec dcera usnula v mé náruči se mnou a manželem v posteli. Pak se vzbudila ve 3!!! A další časy mám v mlze, protože jsem byla jako zombie. Tedy ne, že bych vypouštěla takovou tu klasickou větu “Mozkyyyyyyy”, ale byla jsem totálně vyřízená. Myslela jsem na svou kamarádku, jak to jen může zvládat a taky – že mi dcerku “nakazila”!

Před časem, když u nás byla, tak si stěžovala, jak jí malá nejí. Odjela od nás a psala: “Tyjo, tak ona se u vás snad nakazila!!! Chutná jí snad všechno!!” No a teď je to pár dní, co u nás byla a byla úplně kaput s tím, že dcera nemůže spát. Pak odjela a ještě v ten den psala: “Ty vole, mám pocit, že mi ji někde vyměnili! Nebo se u vás vždycky tak nějak nakazí!!” Další den (ona vražedná sobota): “Tyjo! Neskutečný! Už spí. Mám úplně jiný dítě!” A já (totálně urvaná, kdy moje dcera dělala přesně ten tyjátr, na který je od své dcery zvyklá ta kamarádka) jí psala: “To bylo naposled, co jsme se viděly s dětma!! V jedenáct se probudila a nespí! Jako tady došlo k výměně! Pod mojí vlastní střechou! Náhoda? Nemyslím! Dokonale promyšlený plán!”

Jenže pak kamarádka odepsala: “Nenech se mýlit! trvalo to chvilku! Moje dítě zase někdo vrátil! Budila se 8x za noc! Musela spát se mnou v posteli!”

Já: “Hm.. Takže měl tvůj plán trhliny a jen jsi nakazila moje dítě! OK. Tak čí dítě nakazíme dál? Ať v tom nejsme samy!”

Hlásí se někdo? Samozřejmě si dělám legraci. Napište nám ale, jak moc jsou pro vás důležité rituály A nebo si klidně jen postěžujte, že prožíváte něco podobného! Moje kamarádka vás bude milovat, protože bude vědět, že v tom rozhodně není sama

O uspávání jsme už psaly tady:

Já: Emilčiny oblíbené hity

Miri: Tipy, po kterých dítě spí, jak dudek

A MIMOCHODEM.. POD TĚMITO BRÝLEMI MÁM KRUHY JAKO PRASE!