Tak jsme s manželem začali hledat a plánovat dovolenou. Naši první RODINNOU ve třech! Teď už to nebudu já, kdo se vyděsí, když si matka a otec s dítětem vedle mě roztáhnou na pláži deku! Budu to já, na koho se budou nějací úžasní mladí dokonalí nádherní lidé, co přijeli hlavně zapařit a vystřídat co nejvíc sexuálních partnerů, zděšeně dívat a modlit se ať si tu deku roztáhnu radši vedle někoho jiného (chacha).
No a teď k tomu méně zábavnému. Vždyť jen když jedu s Emilkou na víkend k rodičům, beru tunu věcí (a to jich na nás asi tak polovina u našich čeká, protože nechtějí, abychom se museli vláčet se vším). Naposled jsme byli ale s manželem u moře na svatební cestě, když jsem byla ve druhém měsíci těhotenství. Od sedmého měsíce jsem byla na rizikovém a pak už jsme prostě jeli jen na výlet na porodní sál. Teď už je dceři skoro osm měsíců, takže dovolenou u moře potřebujeme už oba jako sůl!
Když jedete na dovolenou sami, více méně nic nepotřebujete. Když s dítětem, tak řešíte dopravu, kočár, autosedačku, přesun z letadla do taxíku. Opravdu potáhnu kočár a autosedačku?! Povolí mi to? Nepovolí mi to? Je to pro mě asi zbytečně stresující. Moje dovolená má být prostě „na pohodu“, takže:
1.) Začali jsme plánovat o mnohem víc dopředu než v minulosti!
2.) Vybírali jsme destinaci s ohledem na dítě. Milion let v letadle? NIKDY. Bohem zapomenutá země? NIKDY. Party lokalita NIKDY! (nechci jít po třech dnech spáchat sebevraždu) Vám, kteří něco z toho vědomě objednáte gratuluju!
3.) Dopravní prostředek? Toť otázka. Řešit, jestli nám letecká společnost nerozfláká kočár ..nic moc. kamarádka takhle cestuje pravidelně a tvrdí, že to je vždy očistec. Samozřejmě ale můžete mít úplně jinou zkušenost.
No a už jsme to vymysleli! V posledních letech jsme si užívali exotiku a delší lety. Manžel má ale jedno zamilované místo, kam jsme se jednou v minulosti už podívali autem a tak ….pojedeme tam. :) Do Chorvatska. :D Místo známe a víme, že to tam bude v pohodě. Nechceme žádná nepříjemná překvapení. Chceme jet autem a být tak absolutně pány svého času a kdykoliv kvůli Emilce zastavit. A hlavně – naložit si do kufru, co potřebujeme a neřešit váhové limity a rozměry zavazadel. S mužem jsme se shodli, že na let s dítětem, kdy se po vás navíc každý otáčí a děsí se, kdy váš potomek začne křičet, ještě nejsme připraveni ;-)
Mimochodem: Tady je něco málo o cestování v těhotenství:
2 Komentáře