Vánoce miluju, ale konec roku už tak ráda nemám. Asi i proto, že kdykoliv jsem ještě jako svobodná vyrazila na nějakou silvestrovskou party, nikdy to nebylo ono. Slavení na povel prostě nemusím. Jednou jsem se proto zařekla, že poslední den v roce budu trávit doma, protože to je to nejlepší, co můžu udělat. Od té doby, co mi na ulici bouchly petardy pod nohama, které hodil, promiňte mi ten výraz, ale nějaký blbec, se na ohňostroj nejradši dívám tak akorát z okna. Byla to taková prda, že jsem vyskočila asi tři metry vysoko. Někomu by to možná přišlo vtipné, ale já dostala málem infarkt. :wacko:
Proto, když teď mám rodinu, vůbec mi nevadilo, že jsme byli s mužem a naším chlapečkem doma. I tak jsem měla pocit (neboť bydlíme na sídlišti), že půlnoc odbíjí každých deset minut. Jako chápu, že petardy k Silvestru patří, ale když máte doma mrně, nejste z nich úplně odvařená. Kamarádky mě předem varovaly, že to střílení dětem nemusí dělat dobře a ať se připravím, že možná prožijeme dlouhou noc.
Říkala jsem si, jestli v tom rambajzu bude Olí spát a jestli vůbec usne. Naštěstí usnul docela rychle. :heart: K proutěnému koši jsem mu dala chůvičku, kterou zatím jinak nepoužívám a jen co jsem si sedla k televizi, ozvaly se zvuky. Běžela jsem do pokoje, že ho určitě rachejtle probudily, ale k mému překvapení Oliverek úplně v poklidu podřimoval, i když se okna otřásala. :rose: Takhle se to opakovalo ještě asi pětkrát. Pokaždé ale spal. Probudil se až v půl jedné v noci na kojení, tak jak je zvyklý a nějaké rány ho vůbec nevzrušovaly. Svého prvního Silvestra tak zvládl na jedničku. :heart: Takže nakonec jediný, kdo měl s rachejtlemi problém, jsem byla já. :scratch: ;-)
Jak to vypadalo na Silvestra u vás? ;-)
A abych nezapomněla, pořád máte možnost, přihlásit se do soutěže o hubnoucí procedury v hodnotě 25 tisíc korun, která na blogu právě probíhá. Pravidla najdete zde. Pokud vyhrajete, budete mít po Silvestru hned další důvod k oslavě! :yahoo:
