Že si s Terkou píšeme skoro celé dny, to už z blogu víte. Teď to ale musím malinko poopravit. V kontaktu jsme totiž už celých 24 hodin denně. A to doslova!
Na začátku jsme si psaly jen během dne, večery jsme navzájem ctily. Když jsme později začaly s blogem, ,večery nevečery´, všechno se změnilo. Pořád bylo, co domlouvat, řešit a měnit, stále bylo, co vylepšovat. Den nám na to nikdy nestačil. Psaly jsme si tak dlouho, dokud jedné z nás od té druhé nepípla smska: „Jdu spát. Dobrou!“ Když jsme se pak kolikrát sešli společně i s našimi drahými polovičkami, můj muž s oblibou vtipkoval, že už si zvykl, že žijeme tak nějak ve třech. ;-)
Pak se ale narodily naše děti a od té doby pro nás není žádná hodina tabu. Už ani ta noční! Vzhledem k tomu, že v noci k našim láskám vstáváme, abychom jim daly najíst, vždycky se naskytne ideální příležitost, napsat si to, co nám leží na srdci a co by určitě nepočkalo do rána. Ještě, že tohle naši muži nevědí (snad tenhle článek nebudou číst :heart: ), asi by nás už rovnou poslali k Chocholouškovi. :wacko: Jen ty zprávy si čteme každá v jinou hodinu. Podle toho, v kolik která kojíme a krmíme. Sem tam se ale stane, že se naše časy krmení potkají a pak to psaní vypadá jak na ping-pongu. :yahoo:
Abyste si udělaly představu, co si tak důležitého, dvě mámy v noci píšou, tady je jedna ,výměna´ k dobru:
M: „Olí se dnes probudil ve 4:57!!! Snad teď ještě usne.“ :rose:
T: „Hezký, takhle si psát v 5 ráno.“ :rose: A kdy byl vzhůru naposled?
M: „Ve 2. Asi o tom napíšu článek na blog, jak si v noci píšeme.“ ;-)
T: :-) „Emilka si vzala asi něco z toho mýho článku! (Ti, co si chtějí článek připomenout nebo ho snad vůbec nečetli, mrkněte zde: Když dítě bojkotuje posun času….) Dnes mě vzbudila až ve 4:30.“
M: „Tak já musím asi o změně času taky něco napsat, aby Olí spinkal.“ :rose:
Pokračovalo to ještě dál, ale ne vždy je všechno k publikování. :rose: Když se nad tím ale zamyslím, je fajn mít kamarádku, která je tu pro vás ve dne v noci. :good: Jen, kdyby mi byla víc věrná. Zjistila jsem totiž, že mi zahýbá s ještě jednou kámoškou. A nejhorší na tom je, že tu kámošku tak trochu znám a je to moc príma holka a skvělá máma (stejně jako my dvě s Terkou ;-) ), takže mi nezbývá, než nad nevěrou, tentokrát, přivřít oči a té mé nevěrnici vzkázat, že jsem ráda, že ji mám. :heart:
