“Připomenutí: Na dnešek máte naplánovanou událost! Seznamka naživo ženy 25 – 35 / muži 27 – 37 (sleva pro ženy)” Tak přesně tohle na mě vyskočilo včera na Facebooku!
“Já mám NAPLÁNOVANOU seznamku? Od kdy?” zeptala jsem se sama sebe! Jak je možné, že mám naplánovanou seznamku? Za prvé na seznamky nechodím a nikdy jsem na žádné nebyla a za druhé: Nejsem si úplně jistá, jak by se k mému seznamovacímu večírku postavil manžel.
Jít na akci zorganizovanou přímo kvůli seznamování? Překvapilo mě, že do takové události mě může někdo přidat aniž bych o tom věděla! Kdybych měla doma žárlivého magora, asi by byl hodně překvapen, kdyby viděl, že na mě čeká randění a asi bych si to pěkně vyžrala.
Vzpomněla jsem si ale hned, jak jsem šla jednou (to jsme se s mužem pochopitelně ještě neznali) na rande na slepo!! Teda úplně slepé nebylo. Viděla jsem nejprve fotku toho dotyčného. Nevím, co mě to kdysi popadlo! Byla jsem asi dva roky sama (a jsme doma) a tak jsem to prostě zkusila! A výsledek? Byl šílenej! Ten muž vypadal asi tak o deset let starší než na fotce, šilhal a navíc si myslel, že je strašně vtipnej! A hádejte co! Vůbec nebyl! Jako bonus flirtoval se servírkou a zval ji k sobě domů na mytí oken! Jako fakt!
Dnes bych se asi zvedla a odešla. Nebo takhle – asi bych jej minula už při prvním pohledu!!! A kdyby mě náhodou zastavil, sprostě bych lhala: “To bude asi nějaký omyl!” Tehdy mi to bylo dost blbý a trochu mi ho bylo líto. Teď by mi bylo jedno, co by si o mně ten člověk myslel. TEHDY jsem si ale poslechla pár vtipů, co nebyly vtipy, ale jen si myslel, že jsou. Ruce jsem měla založené skoro až na zádech jako ve školní lavici – to aby snad neměl pocit, že jsem svolná k chycení za ruce na stole. No znáte takovou tu romantiku, kdy si lidé žuchlají ruce přes stůl!! Po chvíli se už ale ta trapná situace nedala vydržet. Nakonec mi nezbývalo nic jiného než vytáhnout takovou tu nejvíc ohranou klasiku!
Šla jsem na záchod – nenápadně s telefonem a tehdy jsem v kabince prosila svého kamaráda, aby mi zavolal, že nutně potřebuje, abych za ním přijela! Ano – je to průhledná lež. Ano – tomu otrapovi, co mi poslal foto ještě z doby, kdy vypadal docela zachovale, to muselo být jasné! No a co! Dobře mu tak! Nemá se vylepšovat deset let starou fotkou! Ne – nechtěla jsem, aby mne po té mé průhledné lži kamkoliv doprovodil nebo dokonce odvezl! (zas jsem nebyla úplná husa, abych si sedla s někým cizím do auta) ALE! I přes tu do očí bijící lež, i přes to, že jsem vyklidila pole tímto stylem, mě šel bohužel doprovodit alespoň před restauraci. Rychle jsem si nacpala ruce do kapes, aby mě nedej bože nechtěl chytit za ruku a hlídala jsem si půlmetrový odstup! A loučení? Když začal váhavě s takovým tím “Tak ahoj”, které by mohlo vyústit i v sebemenší pusu na tvář, mávla jsem mu rukou před obličejem na důkaz rozloučení (asi ve stylu desetileté holky) a řekla: “Hele čau, už fakt musim! Ten kámoš, víš jak…” A už nikdy, NIKDY jsem na žádné takové rande nešla!!!
Takže pokud byste někdy viděli, že jsem v nějaké skupině na seznamku, pravděpodobně o tom vůbec nevím! 
