Včera jsem měla opravdu povedený den. Ráno jsem se probudila a místo horké sprchy na mě čekala ledová voda. Prý havárie vody. S otužováním jsem chtěla začít už tolikrát, ale jak si myslíte, že to vždycky dopadlo? Ano, správně. Nikdy na něj nedošlo! Až teď na mateřské. :wacko: Řekla jsem si, že nemám čas ohřívat vodu, tak jsem prostě zaťala zuby a vysprchovala se tou studenou. Hotové žiletky! Brrrr. Když to bylo už za mnou, byla jsem pak na sebe náležitě hrdá, ale předtím…řeknu vám hotová muka!
Aby toho nebylo málo…Počasí venku nestálo za nic. Každou chvíli to vypadalo na déšť a bylo chladno. Přesto jsem se rozhodla, že Oliverka vezmu na chvíli na vzduch. Teple jsem ho oblékla, zabalila jsem ho do kočárku a vyrazili jsme na krátkou procházku. Když jsme se vraceli, na chvíli jsem se proklínala, že jsme nezůstali doma.
Přivolávám výtah a muž, který kolem nás procházel, říká: „Výtah nejezdí.“, „Cože?! Nejezdí?!“ zděšeně jsem zareagovala, zatímco chlápek pokračoval po schodech nahoru. Já zoufalá u výtahu (kdy mi v hlavě šrotovalo, jak asi vynesu dítě, které se navíc už hlásí o mlíko a kočár napakovaný ještě nákupem!) jsem na něj ještě stačila zakřičet: „A můžete mi, prosím, pomoct s kočárkem nahoru?“, „Jo, vidíte, to mě nenapadlo,“ slyším někde z dálky. Naštěstí ho následoval ještě jeden muž, který okamžitě chytl kočár na jedné straně, já na druhé a po pauzách jsme ho vynesli až k našim dveřím.
Možná byste i slyšeli, jak mi doma spadl pořádný balvan ze srdce. A když o tom tak přemýšlím, jediná rada na to, co dělat, když nejezdí výtah, zní: NECHODIT VEN! (pokud ovšem nemáte bicáky, abyste si naložili dítě na ruce a kočár na záda. :unsure: A co dělat, když vám výtah jede dolů, ale už ne nahoru, tak to fakt nevím: ASI ČEKAT, NEŽ SE NAJDE NĚKDO OCHOTNÝ, KDO VÁM TEN KOČÁR PROSTĚ POMŮŽE VZÍT. (pro každý případ si s sebou vezměte i mlíko pro miminko, to kdyby se vám to čekání o něco prodloužilo). :scratch: ;-)
