Poslední týden se moje dcera rozčiluje! Není to tím, že má hlad, že by potřebovala přebalit nebo, že bychom se jí dostatečně s manželem nevěnovali. Při každé příležitosti se snaží přetočit na bříško a aby se přetočila, chybí jí jen kousíček. A asi to je pro ní fakt k vzteku!
Vždycky, když slyším šílené hekání a mrknu do postýlky, najdu ji na boku se zakloněnou hlavou, jak se za každou cenu snaží převalit. Když mi před několika týdny říkala kamarádka, že od té doby, co se její dcera naučila přetáčet na břicho, neví odkud ji zachraňovat dřív, přišlo mi to jako skvělá historka. Teď, když si vezmu, že se o to dcerka teprve pokouší, vlastně nedělám nic jiného, než že jí musím asistovat, aby na tom břiše byla. Jinak řve a křičí, protože prostě co by dělala na zádech? Na zádech je přece nuda! „Starej se, matko!“ A tak se starám..
Zatím co ona si vesele (a neuvěřitelně roztomile) pase koníčky, pod ní se tvoří malý rybník! Pusu od ucha k uchu, spokojenost sama a slinty jí tečou tak, že by z toho mohla pít půlka Afriky. Tolik plen jsem snad ještě v životě nespotřebovala. Mluvím o těch látkových. Nejen totiž, že naše princezna neskutečně slintá, ona u toho velmi často i ublinkne! Jenže vysvětlete jí, že na břiše nemůže být věčně! Kolikrát už fakt nemůže, padá jí hlavička, v tu chvíli se začíná rozkřikovat a hledá viníka! Ten, co je nejblíž to odskáče! Řve proto na chudáka růžového draka! Křičí, aby jí pomohl? Nebo mu nadává, že za to může on?!
V dobré víře jí tedy otáčím na záda, aby si odpočinula. V tu chvíli přichází neskutečný řev, jako by jí na nože brali. „Pitomá matka! Miluju být na břiše!“ říká si stoprocentně! A až se jednou převalí sama, myslím, že budu mít o nové hobby postaráno! Stane se ze mě osobní asistentka dítěte převalského! ;-)
1 komentář