Dokud jsem si to nezkusila, nevěřila bych, jak dá zabrat, vypravit se s dvouměsíčním miminkem, třeba jen na den, mimo domov. Jestli vás to POPRVÉ teprve čeká, doporučuju připravit se na to dostatečně dopředu a sníst předtím tabulku čokolády. Aspoň nebudete mít pocit, že po zabalení všech věcí potřebujete nutně sprchu. Já bych v tu chvíli odpřísáhla, že jsem právě uběhla svůj první 1/2 maratón v životě. :wacko:
„Z toho balení jsem vždycky úplně vyřízená,“ psala mi Terka, když cestovala s Emilkou k rodičům na Moravu. „To mi povídej, právě jsem si to vyzkoušela a je to mazec,“ notovala jsem si s ní.
O rodinné oslavě osmnáctin mého synovce jsme věděli už několik dní předem. Čekala nás dlouhá cesta a měli jsme přijet na čas, protože byl plánovaný společný oběd. Abych ráno nezdržovala, večer jsem připravila hromádku Oliverových věcí jako plínky, přebalovací podložky, mast proti opruzeninám, vlhčené ubrousky a oblečení na převlečení (vezla jsem s sebou variantu na teplejší i chladnější počasí, protože předpověď nebyla jednoznačná) s tím, že všechno narovnám do mé oblíbené ,vitonky´ (o té jsem na blogu už psala, tak jestli jste to ještě neměli možnost číst, najdete článek tady: Sbohem, mé milované kamarádky…).
Přivstala jsem si, abych se vypravila nejdřív a mohla se pak už věnovat synovi, až se probudí. Všechno šlo dobře do té doby, než jsem si uvědomila, že to zdaleka není konečná, co s sebou potřebujeme. „Ještě lahvičky, Nutrilon, kojeneckou vodu a taky odsávačku!!!,“ volám na manžela, který už mezitím do auta pakoval rozebraný kočár, autosedačku, deku na přikrytí a hračku, aby se malý cestou zabavil.
Hromadu se všemi věcmi jsem začala tlačit do kabely od kočárku, přitom už jsem předem věděla, že tohle je předem prohraný boj. Takže jsem sáhla po větší tašce a kabelu si nechala jen jako příruční zavazadlo. Když jsem to všechno zabalila a zapínám silou zip, manžel se na mě obrátí: „Tam to nedávej, tuhle tašku do auta už nenacpu. Rozděl to do menších tašek, ať vyplním v autě volné prostory.“ Takže jsem to zase všechno vybalila a přerovnala do menších tašek, kterých bylo asi dvacet! :unsure:
Ufff, hotovo! Oliver Maxík seděl připoutaný v autosedačce, já vedle něj, korba od kočárku vpředu vedle manžela a podvozek kočárku v kufru plus větší tašky. Zbytek menších uvnitř auta různě po zemi. Kdybych chtěla něco konkrétního najít, nemám absolutně šanci. Ale co, tři dva jedna, startujeme…! :yahoo:
