Včera na mě vyskočil na netu jeden vtip a musím říct, že mě tak trochu inspiroval k napsání tohoto článku.
Malý Honzík šeptá tátovi do ucha:
„Když mi dáš 10 korun, povím ti, co říká mámě každé ráno jeden pán.“
Znepokojený otec vytáhne minci a dá ji synovi.
„Tak co říká?“
„Dobré ráno, nesu vám poštu.“
Kromě toho, že jsem se pousmála, tak když jsem to dočetla, říkala jsem si: Kdy se asi do vztahu vkrade nedůvěra tohoto typu? A co teprve, když se vám narodí dítě a není podobné ani vám a ani manželovi. Zíráte na něj jako husa do flašky a bytostně si přejete, aby alespoň ten rozkošný nosánek byl malinko do skobičky po tatínkovi.
Často tohle řeším se svou kamarádkou. Tedy ona se za to nemodlí, ale místo toho, aby s partnerem poslouchali ty klasické věty, které už po čase jiným rodičům lezou krkem, jako například: „To je celá maminka!“ a pak ta otravnější šišlací varianta „Jezuskotkyyyy, to je čeleeej taťuldaaaa!“ slýchávají: „Ježiši, komu je podobná? Na tebe není a na něj taky ne!“ A pak většinou přichází ticho a dlouhé zamyšlení: „Hm…..“ a rodiče v ten moment cítí, jak dotyčnému v hlavě šrotuje, jestli maminka náhodou „nejuchala“ s někým potajnu jinde a nebo si náhodou „neodskočila“ od plotny k sousedovi.
U nás doma ale zásadně slýcháme větu:„To je celej tatínek!“ Někteří z našich kamarádů začali Emilce dokonce říkat Vašíku a nebo Václavko. Kromě toho, jestli má po mně aspoň něco, jsme ale doma probírali trošku jiné téma. Manželovi se chvíli zdálo, že má dcerka lehce nazrzlé vlásky. „Terís hele, ona bude zrzavá! Ale vždyť ani jeden nejsme..“ volal na mě překvapeně. „Jé, bezva! Zrzavý holčičky jsou krásný,“ odpověděla jsem. Sice jsem si myslela, že bude po něm bruneta, ale je mi vlastně úplně jedno, jakou barvu vlasů mít bude. Říkala jsem si ale, že by stejně neměla být po kom zrzka. Vzpomněla jsem si jen, že zrzavé vlasy má teta od mého táty, kterou jsem v životě viděla jen párkrát, takže si vlastně nejsem ani jistá, jestli nás neošálila jen zrzavou barvou.
Pak to ale přišlo. Byla jsem u rodičů na Moravě a u skleničky jsem se jen tak pro zajímavost zeptala:„Mami, máme v rodině zrzka?“ A odpověď mě úplně položila. Pozor! Nemyslím tím infarktový stav, spíš mě to strašně pobavilo. „Můj táta-tvůj děda měl vlasy barvy cihly. Teď už je šedivej, takže ty si to nemůžeš pamatovat,“ odpověděla. A můj táta nezůstal pozadu a okamžitě se zapojil. „No a Alena (mamčina sestra) byla přece taky zrzavá! A tys byla kaštanově nazrzlá,“ povídá mámě. No, tak to vidíte. Ono to možná s tou brunetkou nebude až tak žhavé s dočkáme se opravdu zrzečky. :good:
Ať už ale bude mít vlasy jakékoliv barvy, slušet jí bude všechno a milovat jí budeme pořád stejně. ;-)
