Věříte na osudová setkání? Já asi vážně začnu. Stačila mi k tomu jedna procházka s kočárkem. :good:
Než se k ní ale dostanu, vrátím se o mnoho let dozáááádu….na základní školu (počet let není nutné uvádět, no je to hodně :rose: ). Kamarádily jsme se taková parta pěti holek, co bez sebe nedala ani ránu. Tajně jsme si posílaly písemky pod lavicí a probíraly společně kdejakou blbost (tehdy samozřejmě samé důležité věci :rose: ). Tohle přátelství nám vydrželo celých osm let (abyste rozuměli, my chodily ještě na osmiletku, dneska už je myslím i devítka). Pak se naše cesty rozešly na školy a otamtud naše kroky vedly do různých koutů republiky i zahraničí.
Na školních srazech jsme se pak už nikdy společně nesešly. Vždycky některá chyběla. Až včera! A to už se dostávám k tomu, co jsem nakousla na začátku…
Včera jsem vyrazila později odpoledne s Oliverkem na už zmíněnou procházku. Vedro bylo jak v červenci a jak se tak procházíme po naší čtvrti, vidím proti sobě povědomou maminku s malou holčičkou. Blesko mi hlavou, že tuhle ženu přece znám: „To je Radka! Moje spolužačka a velká kamarádka ze základky! Ale počkat, asi ne. To není možné, ta přece žije úplně na druhém konci Čech a má už dospělého syna!“ Tahle maminka měla malou holčičku, která to kolem ní drandila na koloběžce. Ale ta podoba!
Nedalo mi to a jela jsem s kočárkem k ní. V duchu jsem si říkala, že teď zažiju buď pořádný trapas, když to bude někdo úplně jiný nebo, že najdu svoji kamarádku, kterou jsem před lety ztratila a neviděla ji dobrých dvacet pět let. :scratch: Dodala jsem si odvahy a zavolala jsem: „Radko!“ Otočila se. Byla to ona! Náhledová fotka je toho důkazem. :heart: Ta Radka ze školy, která navíc, představte si, bydlí vedle mě v baráku a už skoro dvacet let! Nemohla jsem uvěřit, že celou tu dobu žijeme vedle sebe a ještě nikdy jsme se nepotkaly. Až, když se z nás staly maminky (ona tedy už dvojnásobná).
Kafe jsme sice nestihly (na to se teprve chystáme), ale říkala jsem jí, že za článek na blog to naše osudové setkání určitě stojí. A ona na to: „Napiš tam, že jsi potkala stoletou…teda stoletou?! Ježši, ne stoletou, ale že jsi mě sto let neviděla!“ Radu, tak s tou druhou částí souhlasím! :yes:
A víte, čím mi udělala ještě radost? Je pravidelnou čtenářkou našeho blogu! Jsi skvělá! :yahoo:
