Nečekejte, že se kamarádím s čarodějnicemi nebo kdoví jakými Sibylami. Žádná z mých kamarádek nedělá výklady z karet (to mě trochu mrzí), po večerech neleští věšteckou kouli a nekupuje turka, aby mohla předpovídat z lógru. A pokud to náhodou někde tajně dělají, budu naštvaná, že se nepochlubily! Dávala bych jim k narozkám třeba prachovku na tu kouli, pixlu s kávou a do karet dokupovala žolíky. Co se ale snažím říct, je to, že jsou prostě neuvěřitelně všímavé!
Dnes je tomu přesně rok, co měla moje kamarádka Bibi rozlučku se svobodou. V naší oblíbené thajské restauraci se nás sešlo osm a pak jsme byly připravené jít na taneček.
Aby to v žaludku neplavalo, musely jsme si dát před alkoholem nějaký základ. Jako vždy jsem si objednala své oblíbené červené kari s kuřecím masem a jasmínovou rýží. Vždycky je toho strašný kopec a pokaždé, když tam jdu se svojí nejlepší kamarádkou, máme problém to sníst (vždycky to ale do sebe narveme všechno). Gabi dokonce vynechává tu rýži, aby to do sebe nacpala.
Přísahám, že už půjdu k věci! Tento večer začal klasicky. Víno teklo proudem, budoucí nevěsta měla na hlavě princeznovskou korunku (dala jsem jí pro štěstí tu, co jsem měla na své rozlučce já) a pak konečně přinesla obsluha jídlo.
Jako vždy mi to strašně chutnalo (mimochodem nikdy se nestává, že by mi thajské jídlo nechutnalo) a jak jsem byla už lehce rozjetá a ovíněná (miluju rozlučky se svobodou!), rozhodla jsem se “rozšoupnout” a začala svádět ostatní holky na dezert! “Dáme si tu sezamovou zmrzku!! Dneska se do mě vejde!!! Pořád mám v žaludku místo!” Pokud si dobře vzpomínám, myslím, že mne nikdo nenásledoval a tak jsem si zmrzlinu dala sama. Jedna z kamarádek dorazila později. Tím pádem si i později objednávala jídlo. Už nevím, co si dala, ale moc dobře to vonělo.
V každém případě snědla asi polovinu porce.. Taková škoda! Vypadalo to TAK skvěle!! A já na to měla fakt chuť! “Holky nechcete někdo aspoň ochutnat?? Já už to asi nedám,” zeptala se. A v tom přišla samozřejmě moje chvíle (trošku jsem si připadala jako vyžírka, ale spíš s prominutím jako prase). “Hele tak já to ochutnám,” hlásila jsem se ochotně. V tu chvíli po mně Gábina šlehla ostražitým pohledem a prohlížela si mě. “Hele to si děláš srandu, že se to do tebe vejde! Vždyť vždycky stěží sníme to kari a dnes už máš v sobě i dezert!” Musím říct, že jsem se trochu zastyděla, ale pořád jsem tak nějak měla pocit hladu!!! Navíc všechny moje kamarádky ví, že MÁM RÁDA JÍDLO!
Nakonec jsem dorazila i tu polovinu Ejvina jídla. To už musím říct, že holky hodně pobavilo. Tedy až na moji nejlepší kamarádku: “Hele ty jsi těhotná. Ty musíš být těhotná. Jinak to není možný. Jako vždycky žereš hodně, ale ne abys toho snědla za dva! Ježiši, vždyť ty jíš určitě za dva!!!” šeptala mi, děsila se a začala mi brát víno! Přiznám se, že mi to tehdy přišlo nemožné, protože jsme teprve s pokusy o miminko s manželem začínali.. Moc jsem tomu tedy nevěnovala pozornost.
Za 14 dní měla Bibi svatbu. Protože jsem ji měla česat a líčit, přijeli jsme s mužem dřív. Vstoupila jsem s kufry se šminkami a natáčkami do pokoje a tentokrát se na mě pro změnu zadívala ona: “Terez, vypadáš jinak. Jsi taková nějaká rozzářená! Nejsi už těhotná? Ono se říká, že těhotný ženský najednou vypadají jinak.” Opět jsem to nebrala moc vážně. Tedy až do doby než uhodila asi půlnoc, já měla v sobě asi 4 talíře skvělých zelňáků, co měli všude na stolech (o dalším jídle nemluvě) a když jsem si tak seděla a povídala s těhotnou přítelkyní našeho kamaráda (teď už je to kamarádka, ale tehdy jsme se ještě moc neznaly), která trpěla jako zvíře, protože nemohla pít, napadlo mě zeptat se. “Hele, poznala jsi nějak, že jsi těhotná? Bylo něco nějak jinak?” “Hmmm… Vlastně ani ne,” odpověděla mi a pak jí najednou svitlo a říká: “Vlastně jo! V noci jsem se pořád budila a chodila hned několikrát za tu noc na záchod.”
…hm… a já žila čtrnáct dní v domnění, že mám nastydlý močový měchýř! Pořád mi to ale přišlo neuvěřitelné. Pro jistotu jsem ale začala pít jen vodu, počkala pár dní a když jsem zjistila, že mám zpoždění, udělala jsem si test.. A hele. Byla tam! Byla tam dálnice! Možná tu věšteckou kouli přece jen doma někde schovanou mají!
Ale jak říct, že jsem těhotná? Čtěte v jednom z mých úplně prvních článků… Jak říct, že jsem těhotná?
