“Mateřská je pohoda!” Taky jste už od své drahé polovičky slyšely tuto provokativní větu? Pokud nás čtete pravidelně, možná si pamatujete, že já tato tři slova od manžela uslyšela, když hlídal dcerku v době, kdy jsem si potřebovala zajet nakoupit nové oblečení, protože po porodu jsem se do ničeho nevešla a poprvé jsem byla několik hodin bez dcery. Řekl mi to sice ve vtipu, ale vzhledem k tomu, že tehdy hlídal pouhé tři hodiny a celé je Emilka prospala, tak si to podle mě možná i trochu myslel 
Jenže včera nadešel den, kdy měl hlídat naše dítě od rána do večera. Přesně to bylo od 7:30 do 21:28! To jsou totiž časy odjezdu a příjezdu vlaků, kterými jsem cestovala. Kam? Do Drážďan na nákupy s kamarádkou. Před týdnem jsem si totiž jen tak povzdechla, jak závidím kamarádce, která si takhle na nákupy vyjela. “Já bych tak jela!” řekla jsem. A manžel mi na to odpověděl: “Tak se domluv s nějakou kámoškou a jeď. Já si udělám s Emilkou hezkej den.” Nejprve jsem si říkala, že to nemyslí vážně, ale když na tom trval, říkala jsem si, proč ne. Ozvala jsem se kamarádce, koupily jsme jízdenky, včera ráno jsem se s těžkým srdcem rozloučila s naší spící holčičkou a odjela směr Drážďany!
Manžel ode mne dostal “manuál na dítě” v smsce a já zprvu celá obalená v nervech a myšlenkách na to ubohé dítě, které jsem jako krkavčí matka opustila, koukala z okna a nedokázala se uvolnit. (článek o krvavčích matkách zde) Až když jsme dorazily na místo, daly si oběd a začala jsem pobíhat mezi ramínky s oblečením, trochu jsem své myšlenky na domov utlumila. Po třech hodinách v obchodě už jsem jen myslela na to, že mi upadnou ruce ze všech těch věcí, se kterými jsem se táhla. O nakupování ale jindy.
Musím říct, že jsem si trochu vyčítala, že jsem jela na tak dlouho, ale zase jsem se uklidňovala tím, že jsem aspoň dcerce nakoupila hezké věci. A teď už se dostávám k tomu, proč to všechno píšu!
Střih – 21:28 – Hlavní nádraží Praha. Manžel na mě čeká na Hlaváku, vezem kámošku domů a poté, co vystoupí, přijde ten největší šok, jaký mohl přijít. Muž se rozpovídává o dni s dcerou. “Jak ses měla, Broučku? My jsme si to krásně užili! Odpoledne přijela Lenka (jeho sestra), byli jsme na procházce. Bylo to moc fajn, ale teda můžu ti říct, že jsem úplně grogy! Hned jak dorazíme domů, jdu spát! Musím přiznat jednu věc – fakt před tebou smekám!!!”
Vidíte tu fotku? Ano – takhle nějak jsem musela v tu chvíli vypadat. Nestává se mi moc často, že mi docházejí slova, ale na několik vteřin mi spadla brada a úplně jsem oněměla a přemýšlela jsem, jestli špatně neslyším. “Cože?” zeptala jsem se, protože jsem měla pocit, že ke mně doznívají věty, které se mi jen zdají. A manžel pokračoval. Ne – počkejte – doslova chrlil: “Hele to je neskutečný, jak je to náročný! Vždyť je celej ten den rozdělenej jen po třech hodinách! Já jsem přebalil, nakrmil a pak než si odříhla, já jsem byl úplně splavenej! Pořád něco děláš! Bylo to jako super, ale dělat to každej den? Ježiši každej den? Fakt jsi borec a smekám! Vždyť já, když mám volno a jsme doma spolu, můžu jít relaxovat aspoň na tu zahradu, ale teď, když jsi nebyla doma, tak jsem vůbec neměl čas tam jít!” ….a pak asi ještě dvacetkrát smeknul 
Mám ten pocit, že nedávno jedna z vás čtenářek, zmínila v jednom ze svých komentářů, že její partner absolutně nechápe, co vlastně celý den doma dělá.. Holky, takže doporučuju: Jeďte na nákupy a děti nechte svým mužům! Ten můj si to užil, zvládl to na jedničku, dokonce jsem se dočkala bonusu v podobě dokonale uklizené kuchyně a obýváku a přestože si teda myslím, že to nepotřeboval, došlo mu, co všechno naše “profese” maminky obnáší. A já ho mám zase o kousek radši…
PS: ..ale vlastně vždyť já smekám před manželem
A pokud stále nemáte odvahu opustit dítě, v těchto článcích zjistíte, že to fakt jde aniž by utrpělo nějakou újmu.
Když jste poprvé bez dítěte aneb moje nejrychlejší nákupy v životě
Manžel v akci aneb Jak jsem se osmkrát loučila s dítětem
