Už minulý týden jsme slibovali, že dnes vyjde druhá část zajímavostí o mateřství na druhé straně zeměkoule (první část najdete zde Jak žijí matky Australanky. Jsou na tom Češky lépe nebo hůř? ) . Je fajn vidět, jaké podmínky mají české maminky na rozdíl od těch australských. Sami si uděláte obrázek, až si článek přečtete, ale já myslím, že na tom zase tak špatně tedy nejsme. 
Za souhrn informací děkujeme naší čtenářce Ále, která je, specielně pro náš blog, posbírala od své kamarádky, která v Austrálii trvale žije. 
Od roku 2011 trvá podpora při narození miminka v Austrálii osmnáct týdnů a to pouze v případě, že maminka pracuje u jednoho zaměstnavatele dvanáct a více měsíců před otěhotněním. Tuto podporu platí zaměstnavatel, není to však „nějaké“ procento z platu, ale dávka je stejná pro všechny matky.
Po osmnácti týdnech se maminka buď vrací do práce, nebo je doma. Zaměstnavatel je ale povinen držet jí místo jeden rok.
Pokud se rozhodne do práce jít, má na výběr z několika možností:
. Může dát dítě do školky (childcare), která bere děti od šesti týdnů do té doby než jde dítě do školy a stojí zhruba sto dolarů na den. V této ceně mají děti celodenní jídlo a pleny. A otevírací doba je od sedmi ráno do sedmi do večera. Na tuto školku stát přispívá – dá se to odečíst z daní do určité maximální výše, na kterou maminka dosáhne většinou při částečném úvazku tři dny v týdnu. Záleží i na platu obou partnerů. Hodně maminek volí práci na částečný úvazek hned z několika důvodů: 1. zaměstnavatel to umožňuje, 2. při více dnech se jí to finančně nevyplatí, protože nedostane příspěvek státu na školku, 3. maminka stráví s dítětem více času (asi nejdůležitější důvod). V Austrálii jsou pracovní dny velmi dlouhé kvůli dojíždění za prací na velké vzdálenosti.
. Další možností je au-pair, která v rodině bydlí a má tak bydlení a jídlo zdarma. Proto je levnější, stojí dvě stě až tři sta dolarů týdně.
. Třetí možností je Nanny, která dochází k rodině a hlídá děti pouze v domluvené hodiny (často se tato Nanny kombinuje s hlídáním babiček). Její služby vyjdou na dvacet dolarů na hodinu. Tato možnost se zdá na první pohled dražší, ale v případě, že má rodina více dětí, je to daleko výhodnější. Rodina si může naplánovat aktivity dle svého zaměření a nadání dítěte a nemusí být odkázána na omezenou nabídku školky.
Nemocenská je plně hrazena a nárok na ni je stanoven na deset dnů za rok. Dá se použít na vlastní nemoc, nebo nemoc dětí a většinou do tří pracovních dnů není potřeba potvrzení od lékaře. Žádný paragraf na dítě v Austrálii neexistuje. Pokud se vyčerpá stanovených deset dnů, musejí si vzít rodiče dovolenou.
Dovolenou mají Australané danou na dvacet pracovních dnů za rok. Plus, pokud člověk vydrží deset let u jednoho zaměstnavatele, dostane po těch deseti letech, jako bonus za loajálnost, extra tři měsíce dovolené. To jim závidím. 
Školka před nástupem do školy není v daleké Austrálii povinná (předškolní výchova) jako jsme zvyklé u nás. Naprostá většina rodičů své dítě ale zapíše. Trvá pouze patnáct hodin za týden (většinou rozložených nepravidelně do tří dnů v týdnu) a stojí zhruba patnáct set dolarů za rok. Děti si nosí do školky svoji svačinku na celou dobu pobytu tam. Nejsou zvyklé na to, že od školky dostávají oběd či svačinu. Vycházky v zemi ,klokanů´ nejsou. Děti nikdy neopouští areál školky nebo centra.
Všechny děti musí venku nosit povinně klobouk a musejí být namazané krémem proti slunci (v Austrálii se všichni chrání proti slunečnímu záření). Všechna dětská hřiště mají nataženou plachtu, a tak si děti na přímém slunci nehrají.
Když rodičům připadá, že dítě ještě na školu není připraveno, mohou ho nechat další rok ve školce. V Austrálii se začíná chodit do školy v rozmezí čtyř a tři čtvrtě až šesti lety (např. na Novém Zélandu začíná dítě chodit do školy přesně v den svých pátých narozenin). 
Na fotkách vidíte Álu (úplně vlevo) s australskou kamarádkou a její rodinou 
Zdroj foto: osobní archiv Aleny Vítkové
