Jak žijí matky Australanky. Jsou na tom Češky lépe nebo hůř? (1. část)

Pokud pravidelně čtete náš blog, určitě vám neušel Terky článek Sýr, víno, bagety a francouzské matky – který je, jak už název napovídá, o tom, jak se žije maminám ve Francii. To inspirovalo naší věrnou dopisovatelku Alču, kterou navštívila kamarádka žijící v Austrálii a vyzpovídala ji na všechno, co se týká těhotenství a porodu. V textu najdete spoustu informací. Mnohé vás hodně překvapí. Sama jsem se do článku ponořila a nevím, nevím, kdo je na tom líp, jestli my Češky nebo holky u protinožců. Každopádně mně se líbí i ta pasáž, jaké je v Austrálii nejpoužívanější jméno pro chlapečka. Mé oblíbené jméno… Ha-ha

Ale teď už, dejte si kafe, nohy nahoru a jdeme na to…

Když žena v Austrálii zjistí, že otěhotněla, jde ke svému praktickému lékaři (v Austrálii ženy a dívky totiž nikdy za celý život nechodí na prohlídky ke gynekologovi, jako zde u nás, pokud chtějí předepsat antikoncepci, předepisuje ji praktický lékař bez jakéhokoliv vážení a kontroly jaterních testů). Praktický lékař ženě doporučí, aby si vybrala nemocnici (porodnice jako takové samostatně neexistují, v nemocnici je vždy pouze porodnické oddělení), kde bude chtít rodit.  Veškeré prohlídky a vyšetření zajišťuje praktický lékař. Ultrazvukové vyšetření se zde dělá na 13tt a 20tt a pokud žena čeká dvojčata, která jsou v Austrálii také čím dál častější, chodí na ultrazvuk každých 5 týdnů a od 35tt každý týden. Pokud si žena platí soukromé pojištění, dochází ke svému porodnímu lékaři a v tomto případě jsou prohlídky častější a tento lékař je přítomen i u jejího porodu. Tato nadstandardní služba se připlácí ještě nad rámec soukr. pojištění cca 3 000 dolarů.

Odběry se v Austrálii v podstatě nedělají, pouze 1x se jde na odběr kvůli dostatku železa a pak se zde dělá i nám známý glykemický zátěžový test a při prvním ultrazvuku se zjišťuje tvar hlavičky, zda miminko není náznak Downova syndromu, který je na 13tt a pak na 20tt se změří, zda se správně vyvíjí orgány a pokud maminka chce, řeknou jí pohlaví dítěte. Žádné další testy a odběry na vrozené vady se nedělají. Pokud je maminka starší, kolem 40ti let, je jí doporučen odběr plodové vody.

Otec u porodu je naprosto běžná věc, tatínek se nemusí nijak převlékat do sterilních věcí a má v podstatě stejnou funkci, jako tady u nás, je pro maminku hlavně oporou. Maminku před porodem neholí, nedávají klystýr, nesepisuje se porodopis a nemusejí být ani vybraná jména… velmi často se stane, že dítě dostane jméno až několik dnů, někdy i týdnů po porodu, podle toho, co rodiče napadne v prvních dnech života dítěte, co se k němu bude hodit … pouze u vícečetného těhotenství je povinný epidurál při přirozeném porodu, kdyby nastaly během porodu komplikace.

V privátních klinikách je stále častější, že doktor naplánuje (po dohodě s maminkou, která o zákrok žádá) císařský řez pár týdnů před termínem porodu, i když není nezbytně nutný, takže v současné době je již 1/3 porodů císařským řezem. Některé privátní kliniky také nabízí místa ve 4* hotelích, kam maminku s miminkem druhý den po porodu pošlou. Na hotelu je oddělená sekce pouze pro maminky s miminky a mají k dispozici sestru, která tam maminkám pomáhá. Klinikám se tak uvolní místo pro další rodičky a maminky to také přivítají z důvodu „domácího“ prostředí.

Po porodu se v nemocnici zůstává s jedním dítětem 3 dny a 4 dny s dvojčaty, po císařském řezu o dva až tři dny déle. Není to však nijak povinné, hodně se tu dbá na přirozenost a pohodu maminky, takže pokud maminka projeví zájem a nejsou žádné komplikace, může hned druhý den s miminkem odejít domů. Sestra za maminkami dochází domů v prvních dnech na převážení a kontrolu, zda je vše v pořádku. Předchází se tak různým depresím, laktačním psychózám, atd… aby si maminka nepřipadala na všechno sama… Po šestinedělí maminky začnou docházet do poradny, kde je již jen sestra se specializací (není tam přítomen lékař), je zde jak pro dítě, tak pro maminku (maternal and health nurse). Maminka tam s dětmi chodí na vážení, měření, kontroly celkového psychomotorického vývoje dítěte. Jednou za týden, po dobu 2 měsíců se maminky setkávají v tomto středisku (není to povinné). První půlhodinu je přednáška na určité téma spojené s vývojem a zdravím dítěte, druhá část setkání je volná diskuze, popovídání maminek, je připraveno i občerstvení. Vznikají nová přátelství a po skončení cyklu těchto přednášek se maminky setkávají nadále a zakládají „Playgroup“ a scházejí se v parku, kavárnách, u někoho doma,….

Nejčastější jména, která se v současné době na druhé straně zeměkoule dávají:

Chlapečci – Oliver – je na prvním místě již od roku 2011, Jack, William, Noah, Thomas, James

Holčičky – Charlotte, Olivia, Amelia, Ava, Mia, Chloe

Průměrný věk matek prvorodiček je v současné době v Austrálii 30let – jinak se ale věk maminek velmi liší podle jednotlivých oblastí.

22% maminek je nad 35 let.

Pokud jste, ať už ženy nebo i vy muži , dočetli až sem, téma vás asi zaujalo a to nás těší.  Jsme zvědavé, co si myslíte. Kdo je na tom tedy lépe, matky Češky nebo Australanky? Napište nám.  

Jo, a abych nezapomněla, příští středu 31. 8. najdete na blogu i 2. část, ve které se dozvíte, jak je to v Austrálii po narození miminka.  

Foto: osobní archiv Aleny Vítkové