Včerejší den si zatrhnu v kalendáři jako den, kdy jsem zažila velký šok. Zprvu vše probíhalo naprosto standardně. Před odpoledním kojením jsem malého Olivera přebalila, namazala a převlékla. Oliverek sál mléko i příkrm jako vždy. V jednu chvíli jsem si všimla, že synek zatlačil a plenka se zdála být poněkud plnější. Tahle situace mě ale vůbec nevyvedla z míry, protože jsem to už zažila, takže jsme v klidu dokrmili a šli se znovu přebalit.
Čisťoučkého chlapečka jsem donesla pohlídat manželovi a poklízela věci kolem přebalovacího pultu. Po chvíli muž přišel se synem v náručí a říká, že se mu něco nezdá, že malý Oliver má zřejmě střevní problémy, z jeho útrob prý vycházejí podivné zvuky, jako bychom byli na novoročním ohňostroji. Plenka se nebezpečně plní… Říkala jsem si, že to není možné, protože je zrovna čerstvě vykakaný a přebalený, pro jistotu jsem ale na plenu sáhla a ucítila, že se opravdu stalo něco nemilého. Nezbylo, než celou procedurou projít znovu.
Sundala jsem dupačky, nahlédla jsem do pleny a uviděla tak obrovskou nadílku, jakou svět neviděl. Hned jsem k tomu musela volat muže, abych se o tento neuvěřitelný zážitek podělila. V tu chvíli jsme stáli nad malým Maxmiliánem jak omámené sudičky s očima na vrch hlavy a nevěděli, co dřív. Nezbylo, než napustit vaničku a malého v ní, k jeho velké nelibosti, pořádně vykoupat. Bylo to sice s brekem, ale opravdu potřeba.
Pro nás s manželem bylo velkým překvapením, jak takové malé a roztomilé stvoření může vyprodukovat takové množství čehosi.
Přemýšlela jsem, jestli se tato zkušenost hodí psát na blog, ale pak jsem si řekla, že tohle je prostě život, takhle to chodí a určitě se to stalo každé mámě. Takže matky mě jistě chápou a pokud se matkou teprve chystáte být, tak věřte, že šok je to jenom na začátku a pak prostě vzniklou situaci řešíte. Vlastně žádný problém… 
