Když jsem šla poprvé s Emilkou k dětské doktorce, modlila jsem se: “Hlavně ať tu plínu nepokadí než tam dorazíme, hlavně ať vydrží až domů.” A co myslíte? Mé modlitby samozřejmě vyslyšeny nebyly :) Proč taky. Jinak by to byla docela nudná návštěva u doktora. Naštěstí jsme v té místnosti, kde se svlékají miminka, aby se zvážila a změřila, s manželen čekali, než nás paní doktorka zavolá, takže jsem v pohodě beze stresu přebalila.
Jenže teď, když jsme jeli na čtrnáctidenní prohlídku, rozhodla se dcera posunout level o něco výš. Co je obyčejné kadění do plíny, že jo! Minule jsem to tak hezky zvládla, tak proč by mě neotestovala ještě víc. Opět jsme v místnosti, kde ji mám před vážením a měřením svléknout, plína pokaděná – standard. Utírám prdýlku, beru do dlaně zadeček, abych ho dala lehce nahoru (ach jo byl to osud, většinou zvedám za nohy) a pod něj dala čistou plenu a v tu chvíli…. V tu chvíli – hádejte co! Mé drahé dítě se mi vyprázdní přímo do dlaně. Zatím co já už se tomu směju, protože tomu jednoduše nemůžu uvěřit, manžel si jen potvrzuje, že to přebalování zůstane navždy (navždy – to jako do konce života) v mé režii.
Jenže den plný překvapení nekončí. Po návratu domů se Emilka rozhodla, zdá se, trénovat na další návštěvu u paní doktorky. Když došlo na další přebalování, sama pro sebe jsem se uchechtla: “To, že se mi dítě vykadí do ruky se může stát tak jednou za pět let? Čím by to tak mohla trumfnout? Na dnešek už mám stopro vybráno.” Jenže – člověk míní (měj na mysli unavenou matku), dítě mění. Rozbaluju plínu a v tu chvíli holčička jako na povel kadí. Naštěstí mé ruce jsou tentorát mimo a jako by ji to snad mrzelo. Je proto čas na plán B! “Z toho matko nevyvázneš!” Začíná čůrat! A to tak šikovně, že mi moč proudem stříká přímo na triko! Přísahám, že do teď jsem si myslela, že to umí jen chlapečci!!!! :D
Smrtící tečka ovšem teprve přichází. Aby toho nebylo málo, ve chvíli, kdy vyměňuju podložku, dopřebaluju ji, ukládám do postýlky, raduju se, že konečně odběhnu vyměnit si počůrané triko, přichází manžel, vyprávím mu historku a muž reaguje vyděšeně: “Ježiši a proč si to triko nejdeš převlíct Broučku? Přece tady nebudeš v počůraným tričku.”
Jo – přesně. Manžel si myslí, že jsem prase! To je sen každé ženy! Jako bych si to snad plánovala užít nebo co. Jako by mě snad mrzelo, že to hovínko z ruky jsem si předtím hned umyla a jako bych si to plánovala počůraným trikem, které bych si na sobě mohla nechat třeba do druhého, možná i třeba třetího dne, vynahradit! 
1 komentář