Je hodně zvláštní, když víte, kdy přesně se vaše miminko narodí. Pokud máte nebo jste měly plánovaný císařský řez, víte den i hodinu, kdy se máte dostavit. Císař mi určili doktoři dva měsíce zpátky. A tak jsem den před porodem zkontrolovala tašky, nastavili jsme s manželem budíka tak, abychom měli dostatečnou rezervu a NEPŘIJELI pozdě. Většinou nám cesta k Apolináři zabere půl hodiny. Vyjeli jsme tedy o hodinu dřív.. Jenže ani ta nám nakonec nestačila!
Nikdy nezapomenu na to, že pršelo, do toho svítilo nádherně sluníčko a když jsme vyjeli, u našeho domu byla nádherná duha! To, že si jedeme pro dceru v kombinaci s tou nádherou, co byla venku, mě úplně dostalo. Jako by to počasí bylo na objednávku, aby naše Emilka mohla přijít do dokonalého světa.
Jenže znáte to. Když po dlouhé době začne pršet, někdy mám pocit, že každý druhý řidič, jako by snad řídil úplně poprvé v životě. Je to jako když v Praze napadne milimetr sněhu a Pražáci bourají jeden za druhým! :) Manžel naštěstí k těmto řidičům nepatří, s kolonami ale bojovat nedokázal..
Mohl by vybrat jakoukoliv cestu a všude by to bylo marné. Když hodiny začaly odbíjet 8:00, stáli jsme teprve před Nuselským mostem v šíleném štrůdlu a mně nezbylo nic jiného, než zavolat na porodní sál, abych se omluvila, že jsme stále na cestě. Asi vám nemusím říkat, že jsem si připadala jako totální idiot.
Nakonec ale naší Emilce stejně nebylo souzeno narodit se dopoledne. ;-) Dostavit jsem se měla v 8, na sál jít prý v 9. Jenže i v jasně daných seznamech se někdy předbíhá.. a to když jde o život. Nakonec jsme si na naši holčičku počkali ještě pár hodin. Jak se ukázalo, další dvě děti musely dostat přednost. Dočkali jsme se ve 13:23. :heart: Asi si začnu zvykat, že číslo třináct se v našem vztahu objevuje vždy a všude. Nám ale nosí štěstí. :)
