Jak se stát součástí dětského koncertu…

Moje poslední prohlídka před plánovaným porodem byla něco jiného než obvykle. Tentokrát jsem nešla na ultrazvuk, ale na monitor.. Když jsem vešla do místnosti, kde byla čtyři křesla a dvě postele, na nichž seděly nebo ležely další těhotné maminy, více než jejich odhalená břicha, na nichž byly připláclé senzory v podobě rozpláclých koblih, mne zaujaly zvuky v oné místnosti. Každá minikrabička, na kterou byly koblihami na kabelech připojeny, vydávala nádherný zvuk – tlukot dětského srdíčka.

A teď si představte ten koncert, kdy se všechna ta dětská srdce všelijak přebíjela. Ve chvíli, kdy jsem si vyhrnula šaty, abych i já dostala své dvě koblihy (jedna měřila a zapisovala dětský tlukot a druhá stahy), jsem se k ostatním těhulím připojila. Monitor se měl nahrávat po dobu dvaceti minut. Jedna maminka si četla, další poslouchala MP3ku a já? Já jsem si užívala úžasný koncert, který nenajdu ani v knize a ani mezi skladbami ve svém telefonu, a pokukovala jsem, jak se čísla na mé krabičce liší od těch ostatních. Malinko mě zneklidnilo, když ke mně přišla sestřička a začala mi u břicha tleskat a lehce mi s ním potřásla – to prý aby se ta naše holčička probudila. Když jsem se ale nervózně ptala, jestli je všechno v pořádku, odpověděla, že hodnoty jsou ideální jak u ní, tak u mě.

Pak už následovala klasická prohlídka u porodníka, který zkontroloval nejen výsledky monitoru, ale i mě samotnou. Přeci jen..bylo to pět dní před mým termínem..před dneškem