Moje poslední prohlídka před plánovaným porodem byla něco jiného než obvykle. Tentokrát jsem nešla na ultrazvuk, ale na monitor.. Když jsem vešla do místnosti, kde byla čtyři křesla a dvě postele, na nichž seděly nebo ležely další těhotné maminy, více než jejich odhalená břicha, na nichž byly připláclé senzory v podobě rozpláclých koblih, mne zaujaly zvuky v oné místnosti. Každá minikrabička, na kterou byly koblihami na kabelech připojeny, vydávala nádherný zvuk – tlukot dětského srdíčka.
A teď si představte ten koncert, kdy se všechna ta dětská srdce všelijak přebíjela. Ve chvíli, kdy jsem si vyhrnula šaty, abych i já dostala své dvě koblihy (jedna měřila a zapisovala dětský tlukot a druhá stahy), jsem se k ostatním těhulím připojila. Monitor se měl nahrávat po dobu dvaceti minut. Jedna maminka si četla, další poslouchala MP3ku a já? Já jsem si užívala úžasný koncert, který nenajdu ani v knize a ani mezi skladbami ve svém telefonu, a pokukovala jsem, jak se čísla na mé krabičce liší od těch ostatních. Malinko mě zneklidnilo, když ke mně přišla sestřička a začala mi u břicha tleskat a lehce mi s ním potřásla – to prý aby se ta naše holčička probudila. Když jsem se ale nervózně ptala, jestli je všechno v pořádku, odpověděla, že hodnoty jsou ideální jak u ní, tak u mě.
Pak už následovala klasická prohlídka u porodníka, který zkontroloval nejen výsledky monitoru, ale i mě samotnou. Přeci jen..bylo to pět dní před mým termínem..před dneškem ;-)
2 Komentáře