Myslela jsem, že už rodím…

Nemyslím si o sobě, že bych byla nějaký hypochondr a plašan a zmatkovala při prvním píchnutí nebo nějaké bolesti, což se mi během těhotenství často stává. To zná určitě většina maminek, že během očekávání sem tam něco přijde. Ale naopak jsem na sebe docela pyšná, že těhotenství zvládám poměrně v klidu. Snažím se odpočívat a dělat jenom ty věci, kterými nic neriskuju, ale ani nepodceňuju. Když mám nějaký problém, mám skvělou paní doktorku, se kterou to můžu bez obav probrat a odcházím vždycky s klidným vědomím.

Až jednou…Večer jsem si šla jako obvykle lehnout. Teď už usínám víceméně jenom na zádech. Mám aspoň trochu pocit, že si rovnám páteř, ale ono usnout vlastně v jiné poloze s bříškem v osmém měsíci asi ani jinak nejde.

V noci, nevím kolik mohlo být, protože hodinky bylo to poslední, co mě zajímalo, jsem se ale probudila s velkou bolestí v břiše. Byly to spíš takové hodně silné tlaky do břicha, jak kdyby mi někdo silou ruky stlačoval břicho a nepřestával. Nejvíc jsem to cítila v podbřišku a u žeber, kdy jsem sotva popadala dech a opravdu nahlas jsem vzdychala, i když jsem nechtěla budit manžela. Ale bohužel to nešlo moc vydržet. Bolestí jsem se rozbrečela, a protože to neustávalo, přepadl mě strach, jestli je to normální nebo co se to děje. Ještě k tomu ta tma.

Můj muž se mezitím probudil a snažil se mi pomoct, ale ono moc nebylo jak. Mně v hlavě lítaly myšlenky jako: „Počkám do rána a zeptám se paní doktorky? Ale co když bude pozdě? Vypadá takhle začátek porodu? Přišlo to dřív?“ Jsem zvyklá na neustálý pohyb miminka, ale tohle bylo jiné. A jako prvorodičku mě to vyděsilo, protože jsem ještě skutečný porod nezažila.

S velkým vypětím jsem se stočila na bok (bylo jedno, na který, protože mě bolely oba dva  ;-)) a manžel mě držel rukou na bříšku. A nevím, jestli ten mrňousek tam tu jeho dlaň cítil nebo to prostě byla náhoda, ale asi po deseti minutách se mi výrazně ulevilo.  Muž mi na to samozřejmě řekl, že tomu malému stvoření domluvil.   Od čeho to opravdu bylo, nevím, ale důležité bylo, že podle poslední kontroly je všechno v pořádku. A na ten skutečný porod, doufám, ještě ty dva měsíce počkám.