Kdo jsou matky strašilky? ..potkáváte je všude..

Přiznám se, že začínám mít stále větší a větší alergii na „matky strašilky“. Že nevíte, o jaké matky jde? Já si takhle pojmenovala skupinu žen, která nás těhotné straší samými negativními větami. Nikdy jsem se o tyto negativní rady a jejich zkušenosti neprosila a přesto, když vstoupím do místnosti, mám pocit, že jsem jimi doslova zasypaná. Slýchám je velmi často. Nejprve to začalo předpověďmi: „Však počkej. To žes moc nepřibrala, ještě neznamená, že ti nenaskáče na konci těhotenství +25 kilo“ …a nenaskákalo.. ;-)

A teď – pár týdnů před porodem, kamkoliv přijdu, slyším větu: „Vyspi se do zásoby“ Prosím vás, co je tohle za radu? Já chápu, že je péče o miminko náročná, chápu, že si často maminky připadají, že v tom jsou úplně samy. Možná si tak budu taky připadat, možná budu totálně nevrlá a opakovat to, co všichni teď říkají mně – a to:„Vyspi se do zásoby“ a nebo ještě hůře – další větu, co říkají strašilky často: „Nespala jsem rok, dva roky, x let, už nikdy nikdy nikdy se nevyspíš!!!“

Vím, že vše má své pro a proti… Já jsem ale dítě chtěla! Nebyl to omyl a nebylo to pobláznění mysli! Možná si teď některé unavené zasloužilé mámy říkají, že jsem strašně naivní a že uvidím, jaký je to masakr až se malá narodí… Vždyť já nepochybuju o tom, že to je náročné! Ale já jsem šťastná, že budu mít dítě a vím, že bude potřebovat přebalit milionkrát za noc… Co mi ale přijde smutné, je to, že matky strašilky většinou neřeknou nic pozitivního. Většinou to ještě doplňují hrůznými historkami z porodu. A já? Já ty historky nechci slyšet.. Za prvé se porodu bojím – a to přiznávám bez obalu a za druhé – kdo chce proboha slyšet historku o tom, že to jsou druhá jatka a jaké to je peklo? Nikdo! NIKDO!  :unsure:

Naštěstí existují i pozitivně naladěné maminky… a ty jsou mi mnohem bližší. :heart: Včera jsem se po dlouhé době s jednou takovou setkala. Kamarádka mne pozvala na představení nové kolekce kabelek. Kromě toho, že jsem si tam hnedka jednu tašku vybrala, jsem byla neskutečně mile překvapená.

Eva, která má dvacetiměsíční dcerku Ellu, sálala na metry rodinným štěstím. Skoro jako by kolem ní byl oblak spokojenosti, který musel nakazit každého, kdo se k ní jen přiblížil. Zcela se vymykala škatulce matek strašilek! Úplně rozzářená se ptala, jak to zvládám a žádné strašící věty ani šílené scénáře jsem od ní neslyšela. Jen samé pozitivno. Třeba to, že být maminkou je nejkrásnějším posláním v životě :heart: „…ale pochopíš to, až když už je venku. Dítě je láska,“ usmívala se a pokračovala:„Láska, jakou do té doby neznáš a nic jiného na světě to nezmění do posledního dechu. To víš, že si někdy řekneš, že jsou děti nejkrásnější, když spí. Někdy je to hoňka a starost až do smrti, ale obohatí tě to a vše děláš s láskou.“

A tohle je ten rozdíl mezi ní a strašilkami. Přestože přiznala, že to není někdy jednoduché, pořád z ní sálalo štěstí, nepostěžovala si ani slůvkem. Musím říct, že málo kolem sebe slyším právě tohle.. Určitě nechci poučovat ty, které už mají děti, spaly na dnešek možná hodinu, dvě. Přeci jen tento stav stále neznám ;-) Myslím si ale, že bychom si měly pořád uvědomovat, že spousta párů mít děti nemůže nebo se jim to nedaří a možná, že kdyby právě ony nářky strašilek slyšely, možná by jim daly i facku. Myslím, že by klidně nespaly 24hodin, snesly by s chutí všechny ty děsivé porody a další strasti, o kterých matky strašilky tak rády mluví – jen aby měly to, o čem mluvila Eva. Dítě. :heart: Protože dítě je opravdu láska na celý život…

Tohle je Eva se svojí holčičkou ;-)

…a tohle jsem já se svým pupíkem a kabelkou :D  :yahoo: