POZOR, POZOR! Čtenářky hlaste se! Doufáme, že po sobotním pálení čarodějnic vás je stále stejný počet, žádná z vás neutrpěla újmu na zdraví a vaše košťátka už jsou zase zpátky v bezpečí na svých místech!
My jsme si s Miri čarodky užily stejně jako každý rok. Tentokrát se ale přeci jen pro nás něco změnilo. Jsou dvě zásadní akce v roce, kdy se sejde naše grupa. Čarodějnice a Halloween. Většinou bývají obě tyto akce u našich kamarádů na chatě. Vždycky se nás tam sejde banda minimálně deseti lidí (spíš je nás ale víc), každý pár přinese nějakou dobrotu a je z toho pěkný mejdan!!! Jenže tentokrát…. Kromě, buřtů, naloženého kuřecího masa, mého kviče (recept najdete na blogu) různých variant koláčů, grilovaných hermelínů, alkoholu, přibyly dost zásadní věci! …tedy ne věci… DĚTI!
Ale hezky pěkně od začátku. Kromě nealko sektu a tašek s jídlem, jsme si s Miri na grilovačku přivezly každá pěkných pár kil navíc. Já měsíc před porodem, ona dva a půl měsíce před porodem. Další dva páry přijely s dětmi, které se jim narodily minulý rok v létě a aby toho nebylo málo, dorazil ještě třetí pár s teprve šestitýdenní holčičkou.. Takže tentokrát!! TENTOKRÁT se všichni ocitli v zajetí těhotných bříšek (v mém případě pořádného panděra), plenek a dudlíků! 
Když se odpoledne začal rozlévat alkohol, polovina z nás pila nealko, protože někdo kojil, jiný musel svoji čerstvou rodinku odvézt zpátky domů a nám, Matkám v nesnázích, kamarádka hostitelka vařila těhotenské čaje, když už byla na nealko sekt zima! Místo klasické a nás všech oblíbené otázky: “CO SI DÁŠ ZA PANÁKA?” mnohem častěji zazníval dotaz: “CO POROD? PROČ CHUDINKA BREČÍ?” a nebo padaly věty typu:”TA SE ALE KRÁSNĚ SMĚJE A JAKÝ MÁ KUKADLA, TO JE ALE LOSTOMILÁÁÁ NOŽIČKAAA! MILUJU TY MALÝ DĚTSKÝ PONOŽEČKYYYY” Určitě se v tom vidíte taky, že jo??? No že jo??? Zkrátka a dobře, neřešilo se, kdo jakého panáka si dá, ale kdo jak rodil, kdo jak bude rodit, jak se které dítko směje nebo pláče a nebo také jak vypadají jizvy po císařském řezu. Jednu jsem viděla! A musím říct, že pokud u mě dojde na císař, tak bych si prosila od pana doktora taky takovou hezkou!!! 
Nakonec jsme zapálili Čikitu – malou čarodějnici, co vyrobila hostitelka, spálili pár buřtů.. A poprvé – úplně poprvé jsme u ohně zpívali 
Tedy – někdo zpíval, někomu vypadával text, já jsem rozhodně nezpívala, ale spíš jen tak falešně pokníkávala. Myslím, že na nás mají děti pozitivní vliv (ikdyž v tu chvíli už tam nebyly). 
Když bych si tuhle “pařbu” představila ve třiadvaceti, asi bych si to šla hodit :D ..ale teď? Teď se mi to líbilo víc než kdy jindy a vím, že se už teď můžu těšit na druhou velkou sešlost – a to Halloween (tedy pokud budu pozvaná samozřejmě ). Tentokrát už ale nebudu řešit jen svojí masku (a že se mi v minulých letech dost povedly!), ale pravděpodobně budu shánět obleček malé dýně pro naši holčičku
A vlastně! Pamatujete, kdy se takhle oslavy s kamarády lámaly u vás? 
Kdy vám poprvé došlo, že se z vašich kamarádů stávají zodpovědní rodiče, kteří mají jiné starosti než pařit až do rána? Pokud máte nějakou historku, sem s ní! 
PS: Ti kamarádi, kteří zatím rodinu nemají, neplánují a vydrželi tohle naše téma poslouchat, pochopitelně zaslouží metál 
