Těhotenství: Nejkrásnější nebo nejhorší období v životě ženy?

O těhotenství se většinou mluví jako o nejkrásnějším období v životě ženy.. Čím dál častěji se ale maminky nebojí přiznat, že se už nemohly dočkat až bude jejich potomek „venku“ a jejich tělo se dostane co nejdříve do normálu. A protože se už za měsíc naší holčičky dočkám i já, myslím, že už jsem ve fázi, kdy bych si mohla dovolit to za sebe zhodnotit.. ;-)

Vezmu to hezky pěkně od začátku.. Ten pocit, kdy si nejste jistí, jestli opravdu vidíte na testu dvě čárky a jestli opravdu ty dvě čárky znamenají to, co znamenají… A pak ten paradox, že to dojetí nad tím, že v sobě nosíte nový život, prožíváte na záchodové míse. Na druhou stranu přiznejme si, že „dojímání se“ na wc se příliš často nestává! :D No a pokud nejste v situaci, kdy těhotenství zjistíte poté, co jste single a celý předchozí měsíc jste dumala nad tím, jestli si ten náhodný týpek z baru neměl radši navléknout kondom, a máte doma stálého partnera nebo manžela, přichází další chvíle, kdy máte pocit, že jste ta nejdůležitější osoba na světě. A to, když o malém černém pasažérovi uhnízděném ve vašem těle, řeknete osobě, kterou milujete. Nikdy ale také nezapomenu na okamžiky, kdy jsme o tom, že čekáme rodinu, řekli i našim rodičům a nejbližším přátelům.

Jenže PAK – pak to přijde!!! Bolesti břicha, zvracení, žaludek na vodě, šílená únava, kdy máte pocit, že necháváte nohy kilometr za sebou a muž vás začíná už podezřívat z toho, že jste si zaplatila herecký kurz a to, že v sedm večer usínáte na gauči, pouze předstíráte. O strachu z toho, že první trimestr je rizikový, nemluvě. A také chvíle, kdy si uvědomíte, že o těhotenství a dětech nevíte vůbec, ale vůbec nic, je rovněž k nezaplacení! No a co si budeme povídat – pohyby v břiše? První kopnutí mě lehce vyděsilo.

..ovšem první pohyby byly jako něžné bublinky… :heart:

Za chvíli budu končit osmý měsíc. Nepřibrala jsem 30 kilo, nevalím se jako matrona, nemám nohy jako konve a těch deset kilo, co jsem přibrala, mi jako zázrakem nešlo do obličeje.. (hahaha) :yahoo: Sice každou noc usínám jako čerstvě vyškvařený škvarek, protože se natírám tunou kokosového oleje, poněvadž se panicky bojím strií, poslední dny mě bolí záda, zadýchávám se do schodů, nevydržím dlouho sedět a ideální by bylo, kdyby mě někdo vozil na lůžku, protože mě tak trochu bolí žebra, o pálení žáhy nemluvě, je to neuvěřitelné, ale i tak se každý den těším až si večer lehnu, nejen proto, abych si odpočinula, ale hlavně kvůli tomu, abych si dala ruce na břicho a vnímala každé kopnutí nebo pohyb naší maličké.. Na její soukromý „břišní“ život jsem si už tak zvykla, že mi asi bude mé „hýbající se“ břicho trochu chybět.

Ikdyž …. jsem tedy přesvědčená o tom, že mi to malá Janatová vynahradí ještě něčím mnohem lepším. Nemůžu se dočkat, až jí s manželem budeme číst pohádky nejen „přes břicho“, ale až bude ležet v poklidu (stopro v poklidu :D) v postýlce :heart:

Takže pokud jste dočetli až sem a nevzdali to s tím, že tento příspěvek v sobě neskrývá žádné doporučení, radu nebo reklamu, za sebe můžu říct, že těhotné období je spíš krásné než nepříjemné. Pro mě určitě. A jak to cítíte vy? ;-)