Jak jsem šmírovala kočárky

V těhotenstvím jsem od Terky zhruba o šest neděl pozadu, takže mám v některých věcech trochu skluz. Například ve výběru kočárku. Zatímco, ona už má tuhle starost za sebou, mě výběr teprve čeká.

Stala se mi ale taková věc. Řekla jsem si, že než půjdu kočárek koupit, měla bych mít aspoň nějakou představu, jaké typy a značky vůbec existují a trochu si o nich něco načíst a nastudovat, abych nekupovala zajíce v pytli a doma s hrůzou nezjistila, jaký jsem trdlo, když ,vozítko´ na malých kolečkách blbě zatáčí nebo že není správně odpružené.

Jenže, jak si je mám vygooglovat, když neznám jejich názvy? „Potřebuju nejdřív zjistit, co je to za značku,“ říkám si. „Nejsnadnější cesta bude, když se budu dívat kolem sebe a vyčtu ji z kočárků, které míjím denně na ulici,“ radovala jsem se, jak jsem to skvěle vymyslela. Až později jsem zjistila, že to zase tak skvělý nápad nebyl.

Toho úkolu jsem se zhostila tak zodpovědně, že jsem v tu chvíli přestala přemýšlet, jak se u toho tvářím nebo co si o mě ty maminky, které svoje dítko vezou, můžou asi tak myslet.

Už jednoduše nejsem nejmladší, tak prostě už blbě vidím, i když jsem brýle nikdy nenosila a tu značku, která je sice dostatečně viditelná i na dvacet metrů, já už nepřečtu. Písmenka se mi míhají jedno přes druhé a všechno vidím rozmazaně. Už dlouho sice uvažuju o návštěvě očaře, ale doteď jsem se tam nedostala. Takže zcela bezmyšlenkovitě s cílem, hlavně ať mi ten kočárek neujede, jsem si pokaždé namířila směrem k němu a neuvědomila si, že už jsem v těsné blízkosti dotyčné maminky, která ho tlačila. Absolutně jsem nevnímala, co se děje kolem mě, jen jsem si už dávala dohromady písmenka a polohlasně je četla. Přitom jsem se ještě přikrčila. V tu ránu dotyčná bez jediného slova změnila směr o 180 stupňů a já stále nechápala, co se děje.

No, nic. Jdu tedy dál. Lidé, kteří byli poblíž si něco šuškali a nevěřícně kroutili hlavou. Usmála jsem se, ale úsměv mi neopláceli.

Po chvilce jsem narazila na další hezký kočárek a zatoužila jsem znát opět jeho značku. Celý proces jsme opakovala, ale skončil dřív než začal. V momentě, kdy jsme změnila směr svojí cesty, kterou jsem původně mířila a skončila opět v mírném předklonu u kočárku, dotyčná maminka zastavila a nečekaně na mě promluvila: „Potřebujete něco?,“ zeptala se mě „Já? Ne,“ překvapila mě její otázka. V tu chvíli mi ale docvaklo, že divná není ona, ale já a celou situaci jsem jí vysvětlila. Koukala na mě a rozesmála se tak, že jsem se neudržela a musela se smát taky, i když mi v tu chvíli do smíchu vůbec nebylo.

Tak skončilo moje ,šmírování´ kočárků a teď, když nějaký na ulici obdivuju, dávám si hodně velký pozor, abych u toho vypadala aspoň trochu inteligentně nebo nenápadně.

Moje parťačka Terka má už s výběrem kočárku bohaté zkušenosti, tak se mrkněte, podle čeho vybírat.

https://matkyvnesnazich.cz/2016/02/24/hleda-se-kocarek-podle-ceho-vybirat/

A tenhle ,krasavec´to nakonec u ní vyhrál.;-)

https://matkyvnesnazich.cz/2016/02/25/914-tak-uz-mame-kocarek/