Před tím než jsem šla na testy, jestli náhodou netrpím těhotenskou cukrovkou, slyšela jsem spoustu historek o tom, jak je ten glukózový roztok, co se pije, odporný, jak těhotné po něm zvrací a že se to snad nedá ani vydržet! „To půjdu snad rovnou do pekla,“ vtipkovala jsem před kamarádkou. Možná jste na tom nebyly jinak a i vy jste si představovaly, co to asi musí být za sajrajt :) Říkala jsem si ale, že to do sebe nějak kopnu a bude to!
Vzhledem k tomu, že ale nemusím jehly, nechtělo se mi tam spíš kvůli odběrům krve. Za dobu mé dvou a půlhodinové návštěvy měly být tři. Moudrý hlas v mé hlavě ale říkal: „Proboha, nosíš v sobě dítě, tak se jako dítě nechovej.“ Tak jsem jej poslechla. :good:
A jak to probíhalo? ..no..lépe než u jiných….
Dodržela jsem postup. Den před testy jsem jedla naposled ve 21h, pak už pila pouze čistou vodu a ráno se mnou chudák manžel brzy vstal, aby mě odvezl tak, abych byla v 6:30 na místě. Po prvním odběru krve přišla sestřička a mně a dalším dvěma těhulím dala glukózový roztok. Pokud to odhaduju správně, mohlo ho být 0,3 – 0,4l. „Máte na to 5 minut dámy, pak se vám bude počítat hodina, já si vás vyzvednu, půjdete na další odběr krve a hodinu poté na další odběr,“ seznámila nás s „pestrým“ programem a poprosila, abychom se nikam nevzdalovaly a hlavně opravdu nápoj vypily během těch pěti minut. Možná měla dodat, že tu „věc“ máme vypít úplně samy a bez pomoci někoho dalšího!!! To, co se začalo odehrávat pak, mi moje hlava totiž vůbec nebrala!
Jen co za ní zapadly dveře, vypila jsem ten nápoj. Pokud jste těhotné a ještě jste neměly tu čest, chutnal asi jako koktejl léků a bonbónů zvaných Lipo :) Žádná lahůdka to nebyla, ale nepřišlo mi to jako něco, z čeho bych se tam musela nadavovat nebo dokonce zvracet. Spíš jsem pak nevěděla, jak si sednout, protože byl hodně těžký do žaludku. To, co jsem ale viděla naproti na lavici, mě totálně dostalo!
Určitě nechci nikoho soudit. Každý věci snášíme jinak. Ale paní, co seděla naproti, z kelímku sotva usrkávala a tvářila se, že každou chvíli omdlí. To ještě chápu-nemuselo jí to opravdu dělat dobře. Ve chvíli, kdy si její manžel usrknul z kelímku, jsem zbystřila..ale říkala jsem si, že chce možná jen ochutnat, jestli to je opravdu takový hnus, jak všichni říkají. Pak jsem ale měla co dělat, aby si nevšimli, že doslova čumím – ano čumím na to, co ten manžel dělá! :unsure:
Několikrát kelímek vzal a pomáhal své ženě upíjet. Musím podotknout, že neupíjel zrovna málo! Pak se i přes předchozí doporučení sestřičky oba zvedli a odešli s tím, že kdyby je někdo hledal, přijdou za 45minut. (opakuji, že po celou dobu testu je nezbytně nutné zůstat v klidu sedět. Fyzická aktivita prý zkresluje výsledky testu)
..po hodině…
..už seděli zpátky na svých místech a když přišla sestřička s tím, že nás vezme na krev, ten muž jí říká: „Manželka to všechno vyzvracela.“ Sestřička ženu politovala a řekla, že bude muset proceduru zopakovat a že jí přinese nový kelímek. V tom ale pán začal zvyšovat hlas: „Moje manželka už nikdy nic takového podstupovat nebude!!! Má nízký tlak, je jí špatně! Už tohle podstupovat prostě nebude!“ Zvedli se a odešli…
V oněmění jsem šla na odběry, počkala pak hodinu na třetí (poslední odběr) a říkala si, jestli těm dvěma vůbec došlo, že ty testy se dělají kvůli miminku, které čekají a ženě, ve které roste.. a, že tím odchodem nebo upíjením, kterým si ulehčili den, ho tomu maličkému a nastávající mamince spíš mohli ztížit..
Doufám, že jste to „učetly“ ! :bye: Napište nám, jak jste to snášely! Bylo to pro vás hrozné a nebo stejně jako jedna z mých kamarádek jste levou zadní vypily něco, co vám připomínalo rozpuštěné bonbóny ve vodě? :good:
15 Komentářů