Možná se vám to taky stalo. Usilovně vybíráte jméno pro vašeho potomka, konečně se s partnerem shodnete a pak najednou z čista jasna to vybrané jméno prostě dát nemůžete. O klučičím jsme měli od začátku jasno. Ale to pro malou princeznu, kterou si moje kamarádka Gábinka okamžitě představovala v růžových pidi šatičkách, nám dalo zabrat tak, že jsme se s manželem zpotili i na místech, kde se to v životě nikomu nikdy nepovedlo..
Mně se líbila Ema. Když si tak pojmenovala své vymodlené miminko jedna z mých nejlepších kamarádek, která žije ve Francii, mávla jsem nad tím rukou. Pak na mě ale na Facebooku vyskočila holčička mé známé, která porodila před pár dny a hádejte, jak se jmenovala! Ano, tušíte správně! Ema!!! Řekli jsme si s manželem, že moc hezké jméno je i Emilie a tak to bude prostě Emilka. Krásně jsme si na to během pár dní zvykli.. A protože partnerova maminka věřila, že budeme mít holčičku, pokaždé, když jsme byli na návštěvě u jeho rodičů, nabalila Emilce hroznové víno, sladkosti a tunu dalšího jídla se slovy: „To je pro Emilku k televizi!“ No není to úžasná idyla? Jméno pro chlapce i holčičku vyřešené a teď si jen počkat až nám řeknou, jestli máme nakupovat modré nebo růžové oblečky. Koho to vlastně nosím? Emilku a nebo Matyáše?
Jenže jak už si ty bystřejší z vás všimly, Emilka a Ema zní dost podobně.. A vy přece chcete dát jméno, které bude hezké, ale rozhodně nechcete, aby ho měl každý! Taky ale nechcete být za každou cenu originální, aby si všichni říkali: „Chudák dítě, na tom se rodiče vyřádili!!!“ V každém případě…jméno Ema začínalo tak trochu skřípat mezi zuby. Pokaždé, když jsem otevřela Facebook, vyskočilo na mě! Kolegovi mého manžela se narodila dcera. Hádejte, jak se jmenovala! Pak si píšu s kamarádem a oznamuje mi radostnou novinu: „Taky jsme těhotný! Když to bude holka, bude to Ema!“ A pak znovu Facebook a další narozená holčička – EMA! Najednou už prostě s těmi třemi nevinnými písmeny slyšíte takový ten bodavý zvuk, který hraje ve filmu Alfreda Hitchcocka Psycho! A bodá a bodá a bodá! Přesně jako vrah tu nebohou chudinku ve sprše! A pohádka, kdy jsme se s mužem plácali pochvalně po zádech, jak jsme se u toho vymýšlení jmen ani nehádali, byla najednou u konce… Ikdyž – pak jsme se stejně nehádali – řekněme, že jsme se zkrátka nemohli dohodnout! :)
PS: Nakonec, když jsem ho přemluvila, aby se děvče jmenovalo Elen, sama jsem se později přistihla, že o ní pořád smýšlím jako o Emilii, takže bylo vymalováno! :wacko:
