pis (2)

Martin Písařík: Má žena je fantastická, já jsem idiot!

Jeden z nejvytíženějších českých herců Martin Písařík se stal tatínkem v létě roku 2014. Člověk by řekl, že už si na otcovství stačil za tu dobu zvyknout. Herec nám ale přiznal, že má ještě co dohánět! O syna Patrika tak nejvíce pečuje jeho žena Míša.

Jak se změnil tvůj život od té doby, co ses stal tátou?

Pro toho chlapa je to taková záležitost pozvolná. U ženský se to změní okamžitě, ale ten chlap k tomu přichází tak jako pomalu. Já si myslím, že se mi ten život zas tolik nezměnil a když jsou ty momenty, kdy potřebuju zareagovat na to, že se změnil, tak se s tím ještě trochu peru. Protože si pořád ještě připadám jako takovej ten svobodnej kluk a když najednou nějaká ta zodpovědnost přijde, tak se mi nehodí. Ale určitě to není tak, že bych se o dítě nestaral nebo chodil domů jen proto že musím. Jsem doma, abych pomohl a protože chci. Ale právě proto abych to chtěl, tak musím z domu i vypadnout… (smích) Úplně nejlepší by bylo, kdyby se oběma ten život změnil co nejméně, protože pak se všechno upne na dítě, to pak odroste a ty lidi najednou nevědí, kdo jsou. Co nám skončilo, je takový to ranní vylehávání, který nám ten vztah utužovalo. Většinou se teď budím sám a žena je s malým.

Určitě sis ale našel nějaký jiný „utužovák“ vztahu, ne? ..když už nemáš to polehávání.

U nás doma poměrně docela funguje alkohol (smích) a přítelkyně teď začala frčet na bublinkách, což pro mě není úplně ekonomicky výhodný. Radši bych jí kupoval stáčený víno. (smích) Chci to ale stmelovat hlavně tím, že budeme co nejčastěji všichni spolu. Ona je skvělá v tom, že zvládá spoustu věcí sama. Já chodím často z práce pozdě, naštěstí nemáme takový to, že by mi řekla: „Včera jsem vstávala k dítěti já, dneska ty.“ Je to hlavně její starost a já jí jednou za čas překvapím, že vstanu já a uvědomím si, jak to ty ženský mají těžký. Když ten čas spolu máme, snažím se nám dělat výlety. Myslím ale, že ta role toho táty přijde později.

To mi vysvětli. Patříš tedy k těm tatínkům, co od toho utíkají?

Jakmile se ten uzlíček v tý porodnici narodí, tak to člověka pochopitelně zasáhne. Ale ještě ho to zasáhne nějak abstraktně a my chlapi potřebujeme vědět, proč máme někoho rádi a proč ne. No a teď člověk ví, že ho miluje, ale neví jako proč. Nebo co mám na tý věci rád. Kromě toho, že mi to sebralo prsa mojí ženy! Já jsem si na začátku nedokázal představit, že se dotknu nějakýho hovínka. Teď už to zvládám.

Jak ti to vlastně Míša řekla, že budeš táta?

Mně už to začalo před časem tikat, Míša vysadila antikoncepci, takže bylo možný, že mi jednoho dne řekne, že je těhotná. Nějak to ale trvalo. A pak jsme byli jednou doma, já ještě navíc v nějaký hrozný kocovině a koukali jsme na film s Johnym Deppem a ještě k tomu to byl nějakej depresivní film!!! A ona už byla taková nervózní a hned ze začátku toho filmu, že prý mi musí něco říct. V tu chvíli už vidí ten chlap v očích tý ženský, že to je vážný, že to není o tom, že nám došly vajíčka nebo že ťukla auto. To, že ťukla auto mi napíše ve zprávě a ještě se u toho směje, ale tohle bylo vážný. Teď to jako řekla… a my jsme byli oba tak zvláštně smutný, ale jako šťastně. Vůbec jsem nevěděl co s tím, tak jsem jí řekl, že se půjdeme projít, protože ten byt mi byl v tu chvíli malej. Potřeboval jsem jít na procházku tu informaci rozchodit. Vím ale jednu věc! Že jsem si jí začal v tu chvíli obrovsky vážit. Najednou jsem v ní viděl někoho výjimečnýho.

A vidíš v ní pořád někoho výjimečnýho?

Vidím to v ní pořád! ..ikdyž se tak ne vždycky chovám, protože jsem prostě idiot. Ale já třeba vím, že ona je super matka pro to dítě, že je fantastická, zábavná a i pro mě je výborná.

 

FOTO: zdroj: Facebook.com

Informace o autorovi

Janatová
Autor s 633 příspěvky

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Další příspěvky