Kojení a těhotenství: Stres mezi maminkami

Každá z nás to zažila. Alespoň jednou jedinkrát jste se určitě setkaly s někým, kdo vám vnucoval svůj názor ohledně dětí tak, že vás to stresovalo a buď jste o sobě pochybovaly nebo jste byly minimálně otrávené. Ať už se to téma týkalo nosítka, šátků, kojení, nekojení, umělé výživy a tak dále, bylo to podáno tím stylem, že tamten názor je správný a vy to děláte špatně. Jenže sto lidí, sto chutí. Každá z nás to dělá nějak a u ničeho snad nejde říct, že ten a ten model je správně a jiný je úplně špatně.

Nedávno jsem si všimla na Facebooku diskuze v jedné skupině. Zoufalá maminka se ptala ostatních, jak nastartovat kojení, že má málo mléka a jestli jí můžou ostatní poradit. Přiznám se, že jsem byla v šoku. Bylo tam asi tak padesát odpovědí a mezi nimi jedna jediná nestresující. Všechny ostatní doporučení vypadaly následovně:

1.) Kojte pořád! Klidně i 24 hodin! Hlavně to rozkojte! Kojte ve dne v noci a klidně i v polospánku!” (Možná to není slovo od slova přesně, ale přísahám, že to tam bylo takhle nějak napsané! Ano-i s tím polospánkem!)

2.) Kojte často, klidně pořád, jak si malý řekne a zahřívejte prsa! Kojení je nejdůležitější!

3.) Každá má mléko! Jen to musíte rozkojit.

4.) Nedávejte za žádnou cenu dudlík! Jen prso! A pořád!

A tak dále, a tak dále! Nezlobte se na mě, ale být tou maminkou, asi budu brečet. Jedna jediná diskutující jí odepsala ať se nestresuje, že když to nepůjde, existuje přece Nutrilon. Co mi přijde naprosto šílené, je to, že pro někoho na kojení snad stojí svět! Nedávno mi psala známá se svědomím černým jako uhel, jestli si myslím, že už by občas mohla zařadit Nutrilon. Nežádala o povolení, jako bych snad já určovala, kdy kdo má přestat kojit, jen potřebovala najít pravděpodobně jednu jedinou osobu, která jí na to ve světě, kde matka, co už nechce kojit, rovná se špatná matka, kývne.

Chápu, že je kojení pro děti dobré. Ale za jakou cenu to hrotit, když to fakt nejde? Cenu nevyspané mámy? Cenu otrávené mámy? Cenu psychicky a fyzicky vyčerpané mámy? Nevím, jestli maminky v diskuzi slyšely o tom, že miminko vnímá a cítí naše pocity a bere si to z nás! Jakou energii asi přijímá z mámy, která kojí každou vteřinu a to i v polospánku, která na radu nějaké poblázněné mařeny (s prominutím) bude kojit od rána do dalšího rána. A všechny víme, jak je to náročné..

Já byla po porodu s Emilkou z kojení vyčerpaná hlavně psychicky. Neměla jsem mléko, prsa jsem nahřívala, jak šílená, dělala jsem všechno, co se po mně chtělo a stejně – kojila jsem minimum! Byla jsem unavená, protože jsem kojení věnovala fakt spoustu času, abych se rozkojila a stejně jsem od začátku musela přikrmovat. Představa, že bych měla kojit úplně pořád, abych se tedy jako rozkojila? Úplně se mi z toho udělalo špatně při té představě, že na konci července, až se nám narodí syn, bych se měla podle takových rad řídit. Proč se mezi sebou mámy tak strašně stresují?

Hned kousek dál byl jiný příspěvek. Paní psala, že jí jde v těhotenství váha strašně rychle nahoru, že v pátém měsíci má už snad deset kilo nahoře a ptala se ostatních, kolik přibraly. Vůbec nechápu, proč jí tam někdo hrdě psal: “To já za celé těhotenství přibrala jen čtyři kila!” další komenty byly v podobném duchu. Jedna měla v pátém měsíci jen kilo navíc, další měla v pátém pěsíci mínus pět kilo (ano, slyšíte dobře), další nepřibrala nic. Chápu – každá z nás to má jinak, ale v tomto případě mi to přišlo, jako by si z té těhotné někdo vystřelil nebo jí tam psal oddíl nějakých supermodelek.

Vím, že asi dělám z komára velblouda, ale jsou prostě věci, které můžou být pro spoustu lidí citlivé. A o šestinedělí už vůbec nemluvím. Vždyť se denně setkáváme s tím, že s kočárkem nebo našimi dětmi “obtěžujeme” lidi v MHD, nelibě se na nás dívají v některých restauracích, protože se bojí, že naše děti tam budou křičet.. Proč se ještě stresovat mezi sebou, když jsme většinou na stejné lodi?

Tento článek píšu pro všechny mámy, co hledaly útěchu na interenetu a nenašly ji a pro ty, co o sobě stále pochybují. Jste skvělé, i když něco nejde! Děláte vše pro to, abyste měly spokojené děti a na tom záleží. No a pokud má někdo jiný postup nebo jiné cesty, jak dosáhnout štěstí své rodiny, neberme mu ho. Vždyť my samy se cítíme špatně, když nás někdo kritizuje nebo má k našim postupům připomínky.