Někde jsem četla, že v prvním těhotenství vás pozitivní těhotenský test překvapí, zato ve druhém k tomu dálnici na těhotenském testu nepotřebujete. Prostě to víte. A tak se stal těhotenský děda vševěda i ze mě. Asi je to tím, že si tak nějak pamatujete začátky prvního těhotenství a to druhé pak mnohem lépe a pozorněji vnímáte. No prostě přišla stará dobrá klasika. Bylo mi divně, chtělo se mi zvracet… A to uplynulo teprve asi deset dní od našeho “o dítě snažícího se maratonu”!
“Jsem těhotná.. Teda asi..” říkala jsem nejistě manželovi jednoho podzimního rána. “Jak jako – ASI?” zeptal se. “Prostě ASI. Včera jsem běžela rychlostí světla na záchod, zvracela a dnes mám žaludek zase na vodě,” odpověděla jsem muži. Tím, že jsem ale věděla, že se klidně může stát, že tak, jak to přišlo, tak to i odejde, jsem vlastně sobě i manželovi trošku radost z druhého těhotenství zkazila. Když jsem kolem něho druhý den znovu prosprintovala a letěla obejmout záchodovou mísu, udělala jsem si test (tedy ne za běhu, ale až pak). Druhá čárka byla pochopitelně jen sotva viditelná. Byla ale tam. Jenže pak náhle nevolnosti (přesně řečeno ty 2 (slovy dvě) nevolnosti) přestaly, bylo mi dobře a všechny příznaky byly najednou úplně pryč!!! A víte, že bych klidně radši blila? Byla bych totiž víc v klidu, protože to se přece, když jste těhotné, dělá. Jenže já byla fit a svěží jako nikdy. Příznaky nula. Takže ta doba čekání, jestli to nakonec dostanu nebo ne, byla strašně dlouhá. Vlastně to bylo snad 14 dní. Za ten čas jsem si dělala další tři testy jako totální blázen, abych se uklidnila, že ta druhá čárka nezmizela, ale že sílí! Pak už mi to naštěstí potvrdila i doktorka na ultrazvuku.
A teď to utajte minimálně tři měsíce! Docela vtipné bylo, že to naše okolí tak nějak vycítilo. A teď nemluvím o nejbližších členech rodiny! Když jsem byla asi ve druhém měsíci, přišel manžel domů z práce: “Kdy už to můžeme říct? Představ si, že nezávisle na sobě, se mě dnes čtyři lidi v práci ptali, kdy budeme mít druhý!!! A Bára (manželova kolegyně) mi bokem říká: “Vy už jste těhotný, že jo?”
“A co jim na to odpovídáš?” zeptala jsem se pobaveně. “Vždyť víš, že nevím, jak mám na to reagovat! No, že se na to musím pořádně připravit! Teda ale Bára byla hustá, tak jsem jí jen řekl: “Co ti na to mám říct?”
Takže naše tajnosti s mužem vypadaly následovně: Manžel se celou dobu jakože “připravoval” a lhal (tedy spíš se odpovědím vyhýbal), já se ve společnosti, kde jsem pochopitelně nemohla pít, vymlouvala na řízení auta a na vánočním večírku, kde jsem věděla, že se se mnou chce moje šéfová lehce opít, jsem prostě předstírala, že s ní i se svými kolegy piju. Cucla jsem si vína na přípitek a doufala, že si budou všichni myslet, že mi stíhá obsluha dolévat a proto je moje sklenička stále plná. A ono to fungovalo!!! Tímto se všem zpětně omlouvám! (opilou jsem ale nehrála-tak daleko jsem nezašla!!!)
Jistě ale chápete, že ve druhém měsíci se nám to fakt ještě nikomu říkat nechtělo. Věděli to naši sourozenci, rodiče a úplně nejbližší kamarádi. Mimochodem, když jsme šli na triple testy, co čert nechtěl, potkali jsme tam manželova kolegu s jeho těhotnou manželkou! Bylo to den poté, co se manžela v práci zase někdo ptal, kdy budeme mít druhé dítě, takže jsem si říkala, že teď už to fakt praskne. Naštěstí nám kolega slíbil, že bude dělat, že jsme se nikdy nepotkali a už vůbec ne někde, kde se dělá ultrazvuk.
No a teď? Teď jsem ve čtvrtém měsíci a muž znovu přišel: “Už to můžeme říkat? Už to napiš na blog ať to můžeme říct!” Nechala jsem ho ještě pár dní čekat, ale nebudu ho trápit. Tak to píšu. Tedy – napíšu to hezky v maminštině “Jsme těhotní!” a mám pro vás asi miliardu témat, protože zatím, co jsem při prvním těhotenství, kdy jsem čekala Emi, měla krásné vlasy jako nikdy a pleť miminka, teď mám pleť puberťáka a vlasy jsem si musela už teď ostříhat, protože mi jich část tak nějak odpadla! Doufejme, že hlavu po porodu nebudu muset vzít trojkou. No ale vy za to samozřejmě budete rádi, protože jak jsem teď poďobaná a poloplešatá (no dobře, tu plešku teď trochu přeháním), už mám pro vás tipy, jak třeba bojovat se špatnou pletí v těhotenství Co se velikosti bříška týče, tak jak vidíte, na pravidenou péči a kontroly máme doma rodinnou lékařku.
12 Komentářů
Gratuluji z celého ❤️ Hodne sil a radosti z každého dne!
Moc gratuluju a držím pěsti, ať je vše jak má být. Napodruhé jsem si to užívala daleko víc, protože mi nebylo blbě a tak nějak jsem věděla, že to je naposledy, tak jsem si fotila pupík jak roste, schovala nalepené testy, udělala koláž z fotek z utz. atd..užila jsem si to víc než v prvním těhotenství. Ještě jednou moc gratuluju
Je pravda, že špatně mi teď taky není, ale někdy mám fofry a tak se to, že jsem těhotná uvědomím až večer, když jdu spát
Strašně moc gratuluji a už se těším na vaše rady a postřehy. My shodou okolností také čekáme miminko na konci června a doma máme 23 měsíční Emilku a zatím pořád něco řešíme, jestli dát Emilku spát do oddělené ložnice, jak ji odnaučit spinkat v kočárku (po nožičkách se jí nechce a v kočárku mi ještě vždycky usne)
Tak se těšíme na rady a držíme s Emilkou pěsti
Jéé :) Já budu cca o měsíc po vás Se spaním v kočárku to máme stejný. Jedině tam mi usne a tak ji tam zatím uspávám. Nebo v autě Tak držím pěsti ať to máte vše vpořádku!
Terko gratuluji ja teda u syna ani nevedela ze jsem tehotna.Mohla jsem delat snad vse.Pres sport az po jidlo.Ale kdyz jsem cekala Karolinku tak to uz takova pohoda nebyla.A hned jsem vedela ze budeme mit holcicku.Jeste pred sonem.Tak ti preji at mas klidne tehotenstvi.A preji hodne zdravi.
Jee ahoj Baru! Tos měla parádní Zatím je klid Tak mohlo by to vydržet
Moc gratuluji, Terez! Mame 21 mesicniho Misu a za mesic cekame miminko :).
No tak to přeju hodně štěstí a ať je vše vpořádku!
gratuluji !! užívejte si to !
nám se počít druhého potomka nedaří už třetí rok…. dcera má už sedm let a sourozenec nikdy
Káťo, to mě mrzí. Možná na to nejste, ale zkuste si koupit knížku Miluj svůj život. Je to skvělá knížka, která vás pozitivně naladí, naučíte se formulovat v hlavě svá přání. Já si myslím, že to hodně ovlivnuje, co se nám v životě děje. Při prvním těhotenství jsem říkala, že až budeme na svatební cestě, už budu těhotná a otěhotněla jsem měsíc před svatební cestou. A teď jsem si v létě vytáhla už těhotenské kalhoty a když se mě muž ptal, proč to nenechám na půdě, odpověděla jsem, že přece až to začneme zkoušet, budu na podzim těhotná a nepolezeme znovu pro krabice. Já s tím počítala a nepřipouštěla jsem si nic jiného. A bylo to tak. Tohle mě naučila ta kniha. Ale pokud na to nejste, samozřejmě vám ji nevnucuji. Jen říkám, jak to mám já a proč si myslím, že to šlo hned. Neříkejte, že to nejde. Vše má svůj čas i důvod. Držím moc pěsti. V létě už budete těhotná
Populární články
Not have popular posts !
Témata