Často se mě ptají, co na mateřské pořád dělám a jestli se nenudím. Pravda, ptají se většinou bezdětní, protože třeba maminky by se na tohle stopro nikdy nezeptaly. Za to dám krk! 
A tak si už nějaký pátek říkám, že o tom napíšu. A až teď jsem se k tomu dostala.
Tady je jeden běžný den za všechny:
6:30 Manželovi zvoní budík, syn okamžitě zbystří, neboť se blíží jeho chvíle, kdy ko-ne-čně! aspoň jeden rodič vstává a jde si s ním hrát, o což se už půl hodiny snaží. Hodně pomalu rozlepuju oči (rychle mi to moc nejde, ale syn mi pomáhá 
). Vstáváme.
7:00 Syn už je “v plné polní” a hračky se ocitají ve všech koutech všech místností. Já ještě polomrtvá mu podávám zpátky jednu po druhé a dělám snídani.
7:10 Jdu syna nakrmit. Honím ho po bytě, neboť v židličce kvůli množství práce, nemá čas sedět, natož se najíst. Po cestě se natahuju pro jogurt, abych do sebe taky něco hodila. /Ještě nemám vyčištěné zuby a nezvládla jsem ani sprchu. 
/ Syn se rozhodl, že jogurt by si dal taky, takže se výjimečně na chvíli posadí /kvůli jogurtu všechno ;-)/ a jíme spolu. Užívám si tuhle vzácnou chvilku. 
Vydrží asi dvě minuty a opět “cestuje” po bytě, jogurtu se ale vzdát nechce. Hurááá, už leze po čtyřech! Sháním mobil, abych okamžitě zachytila jeho další pokrok a vyfotila asi milióntou fotku do rodinného alba.
7:45 Poklízím, zapínám myčku a pračku. Konečně je čas na rychlou sprchu, zatímco syn přikšírovaný v židličce zkoumá kolo od traktoru.
8:00 Hrajeme si. Chvíli je ze mě strojvůdce, chvíli stavitel, pak podavač balónků i řidič Tatry.
9:30 Syn zívá, je čas na další spánek. Uspávám syna, strašně by spal, ale ještě má moc práce. Kymácí s lampičkou, asi už posté přemísťuje fotku na poličce a zkouší, co vydrží provázek od žaluzie. Má žízeň, chce nakojit a pomalu usíná. Jdu pověsit prádlo, uklidit nádobí, vyřídit pár telefonů a vařit oběd. Chystám si žehlení, ale nedožehlím.
11:00 Malý “ďábel” se probouzí. Jdu pro syna. A těším se na něj! Usměje se na mě a já chci, aby tahle chvíle nikdy neskončila.
12:00 Obědváme. Krmím Olího, kterého zaměstnává autíčko a dřevěný krokodýl a testuje, co vydrží, když s nimi praští o zem.
12:25 Dojídám, ale někdo mě tahá za nohu. Syn se přišel pomazlit. Zapomínám, že mám hlad a zvedám ho nahoru. Tulí se a já už nevím, že mě bolí záda a že potřebuju masáž. Mám tolik síly, že bych mohla lámat skály.
12:45 Znovu poklízím. Myčka už je zase plná. Jdu rychle dožehlit a chystáme se na procházku. Oblékám se a zjišťuju, že mám triko zapatlané od ovocné přesnídávky, když jsem posloužila místo utěrky a zapomněla jsem ho hodit do pračky. Převlékám se a jdu obléknout syna. Nacházím ho za dveřmi pokoje, jak křičí na vysavač a rozčiluje se, že se nehýbe.
14:00 Míříme do parku, ale po cestě ještě sledujeme projíždějící autobusy. Olí je ve svém živlu. Zvlášť, když na zastávce autobus otevírá a zavírá dveře. Syn je unavený. Pokládám ho v kočárku a uspávám. Už nevím pokolikáté jedu stejnou trasou, takže když vidím lavičku, beru ji útokem. Mrknu se do mobilu, co se děje ve světě nového. Syn ale otevírá oči /vzbudili ho ukřičení ptáci 
/. Odkládám mobil a jdu ho znovu uvozit. Pohybu není nikdy dost, takže s chutí vyrážím na další okruh. Po cestě si kupuju kafe s sebou. Miluju tenhle “americký zvyk”.
15:30-16:00 Olí se probouzí. Je čas vrátit se na odpolední svačinu. Připravuju ji. Syn mezitím vytahá dva šuplíky s oblečením, rozmotá alobal i pečící papír a míří k ovladači. Jdeme nakupovat.
17:30-19:00 Jsme doma a hrajeme si. Odběhnu vyndat nákup z tašky. Neslyším nic! Okamžitě se otočím. Olí nikde! Očima ve vteřině přejedu byt a zahlédnu synovu nohu. Sedí za křeslem a okusuje kúru mandarinky. Ježiš! Jak k ní přišel?! Kdo mu ji dal?! Nikdo! Vzal si ji sám na míse s ovocem. Právě se naučil vstát a přidržovat se stolku. Manžel přichází z práce a užívá si syna. Já pomalu chystám večeři a věci na koupání. Syn mi přejede nohu mašinou. Stojím mu v cestě. Opatrně přeskakuju syna, muže i lokomotivu a jdu si zapnout počítač, že napíšu článek ma blog. Olí se chce znovu mazlit. Všechno jde stranou.
19:00 Jde se večeřet a koupat. Chytám syna po přebalováku, abych ho oblékla do pyžama a vyčistila mu zuby. Jsem zpocená až na …zádech.
20:30 Kojím a uspávám.
21:00 Přemýšlím, co budu další den vařit, aby měl pestrou stravu. Dělám si něco rychlého k jídlu a máme s mužem čas, abychom si popovídali. Olí je vzhůru. Asi se mu něco zdálo. Jdu ho znovu uspat.
22:00 Beru si počítač a jdu napsat ten článek.
00:00 Uklízím hračky na hromadu, dávám si sprchu a plácnu sebou do postele.
00:30 Po pěti vteřinách jsem tuhá, ale natěšená na další docela bežný den na mateřské!
1 komentář