Už zítra ke mně asi po sto letech přijede jedna z mých nejlepších kamarádek. Vídáme se tak jednou do roka, protože se před pár lety zamilovala a odstěhovala do Francie. Má desetiměsíční dceru Emmu, s níž tráví všechen svůj čas.. Vůbec by tomu ale tak být nemuselo. Ve Francii totiž mateřská netrvá tak dlouho jako u nás. To budete koukat! A teď už předávám slovo Šári..
SÝR, VÍNO, BAGETY A FRANCOUZSKÉ MATKY..
Přestěhovat se do Francie? To zní přece skvěle! Je vyhlášená snad vším, co mám ráda. Člověk by si řekl, že když žijeme v Evropě, nějaké větší kulturní rozdíly nás snad nemůžou potkat. Až na pár menších facek od reality, mých prvních pár let proběhlo v klidu a míru. Francouzská “pohoda” ale trvala jen do doby než jsem otěhotněla.
Vše jsem vzala zodpovědně. Přihlásila jsem se na porodní kurzy, začala na trhu nakupovat bio potraviny a s těžkým srdcem jsem přestala s francouzským vínem. Co by tady mohlo být špatně? Zdravotnická péče, která je hrazená státem a také zaměstnavatelem, je na té nejvyšší úrovni. Doplácí se minimum. Přece jen se ale našlo pár “věcí” které mi jako Češce přišly nestandardní.
Začalo to, když se nás kolem patnácti těhulek sešlo na předporodních kurzech v porodnici. Hned na začátku jsme se měly rozdělit do dvou skupin. Kdo bude kojit a kdo nebude! Přišlo mi to zvláštní. Proč by se plánovaně nekojilo? Bylo mi jasné, že kojení asi nebude žádný med, ale pro dítě přece všechno, ne? Zařadila jsem se tedy na stranu vyhraněnou pro kojící. Když skončilo rozřazování, v naší skupině jsem byla já, jedna ruská přistěhovalkyně a Francouzka, která tvrdila, že se ještě nerozhodla. Zvláštní, že?
Zjistila jsem že většina francouzských matek nekojí. Za prvé to má dost společného s tím, že plně placená mateřská dovolená trvá jen tři měsíce a pak se jde do práce. Za druhé – cituji: “Je to přece pracné a moc se člověk nevyspí, plus ty estetické aspekty, že?” Zůstal mi z toho rozum stát, ale ať si každý dělá, co chce. Já jsem byla rozhodnutá kojit a tohle mě rozhodně nezviklalo.
Když jsem byla ve třetím měsíci těhotenství, přišla další “překvápka”. Místo klasických otázek, jako jestli znám už pohlaví miminka nebo jestli se cítím dobře, přicházely dotazy typu: “Už máš zajištěnou chůvu? Nečekej dlouho! Ty dobré jsou zamluvené rok dopředu!” O jeslích ani nemluvě. Ty jsou financované státem, tam se ale dostanete jen přes protekci.
Jak už jsem říkala, po třech měsících se nastupuje zpátky do práce. Chápu to u těch, které z finančních prostředků nemají na výběr a musí dát miminko chůvám, které hlídají například tři děti najednou ve svých domácnostech. Chůva, která bude docházet k vám domů a bude hlídat pouze vašeho potomka, pobírá průměrný (značně vysoký) francouzský plat.
Vídám různé chůvy na mých procházkách s Emmou. Jsou buď na handsfree a probírají své problémy s kámoškou nebo se scházejí v houfech na hřištích a probírají je tam. Co se miminko a následně batole naučí, netuším, ale hlavně, že se vrátí ve zdraví domů. V šoku jsem sledovala, že je naprosto normální, že má francouzské dítě dudík do pěti let. Když jsem takové děti viděla na hřistích, dusila jsem v sobě touhu přiskočit a hodit ho do koše! (ten dudlík – ne to dítě ) Také velmi často tří a čtyř leté děti nosí plíny. Když jsem jednou oznámila, že bych byla ráda, aby po prvních narozeninách malá už chodila na nočník, přišlo mi, že kdyby mi má francouzská kolegyně mohla zaťukat na čelo, udělala by to.
S manželem jsme se tedy rozhodli, že zůstanu s malou doma, dokud to bude potřebovat. Každé dítě se vyvíjí jinak a zatím si teda rozhodně nedokážu představit nechat ji celý den s někým cizím. Bohužel nemáme kolem babičky, které by nám mohly pomoci.
Podtrženo, sečteno, dle mého názoru je veliký rozdíl mezi českými a francouzskými matkami. Je to úplně jiná kultura vedená převážně kapitalisticky a jelikož je normální, že dítě vyrůstá s chůvou, nějaké rychlejší pokroky se u dětí neočekávají. Co si budeme povídat. Všechno dá přece práci. Učit dítě mluvit, chodit, vyřadit dudlíky, plíny, to přece vyžaduje čas, který si nelze nahradit jen víkendem.
Nicméně každý má právo brát výchovu po svém. Někdy nám ji ovlivní okolnosti v životě. Proto nesoudím, jen se držím svých zásad a snažím se protlouct tím mateřstvím bez větších boulí a škrábanců.
Foto: Zdroj: https://www.instagram.com/loveherbagcom/
2 Komentáře