Není to tak dávno, co jsme četli naší dcerce pohádku o tom, jak slepička běžela kohoutkovi pro vodu. Kdo by to byl řekl, že se řádky z pohádkové knížky změní v realitu.. Kohouta doma ale nemáme a už vůbec ne takového, který umí nosit vodu.. Takže za něj zaskočil manžel. Ale hezky pěkně od začátku 
To bylo včera ale krásné ráno! Naše holčička už spala v kuse 6 hodin! Až jsem se lekla, když jsem se vzbudila a ona si stále spokojeně chrupala. Krmila jsem ve 4:00 a pak už ten horší interval – cca za tři hodiny – tedy po sedmé. Pak ještě vytuhla (ona i manžel) a já mezi tím uklízela koupelnu a dokonce jsem se rozhodla překonat samu sebe a začít žehlit než bude vedro úplně k padnutí!
Jenže! “Ta žehlička nefunguje?” lekla jsem se. Kupovali jsme ji nedávno a tipovala bych, že jako vždy manžel určitě vyhodil paragon se záručním listem do popelnice. Takže kdyby tomu tak bylo, byla bych vytočená a řádila jako sedmihlavá saň (to by měl muž ale krásný budíček). Naštěstí nejsem úplně pitomá (na konci článku ale zjistíte, že tak trochu jsem) a zkusila jsem, jestli jde elektřina! Nejde! Cha! Úlevu ale okamžitě vystřídalo znepokojení. Vzhledem k tomu, že je dcera už jen na Nutrilonu, jak ho asi, do háje, připravím?! Muž spal naštěstí už jen na “jedno oko”, takže mi nebylo líto ho probudit. Zvlášť, když naše dcera by se mohla začít budit kvůli dalšímu krmení. Představa řvoucího dítěte tak, že mi praskají bubínky, mě vyděsila natolik (mám ráda svoje bubínky!), že jsem řekla: “Houstone, máme problém! Nejde elektřina! Jak uvařím Nutrilon?”
A tak jsme okamžitě začali připravovat akční plán, jak zachránit hlasivky naší malé holčičky! Já samozřejmě jako totálně nepraktická matka, jsem začala v hlavě střídat otázky:
1.) Kam zapojím přístroj na dělání Nutrilonu?
2.) U koho ho zapojím?
3.) Ježiši, to u toho člověka budu muset být celý den!!! (zjistili jsme totiž, že elektřina má být odstavená až do 18h)
4.) Pojedu k Miri? Chudák! Celý den se mnou nevydrží.
Ze spárů mých myšlenek mě vytrhl až manžel, který jedním JEDINÝM dotazem vyřešil VŠECHNY mé dotazy! “Ke komu bych tak mohl dojet nechat převařit kojeneckou vodu do termosky?”
No jasně. Je mi jasné, že teď vypadám jako úplný debil, ale já už jsem tak strašně zpohodlněla s tím přístrojem, že nějaká termoska mi v mozku opravdu neuvízla (a to jsem ji nedávno kupovala!). Byly tady tři varianty (tři lidé, kteří bydlí nejblíž):
1.) Zajet k manželově babičce
2.) Zajet k Miri a Davidovi
3.) Zajet k našemu kamarádovi Ondrovi
Z počátku to vypadalo, že se proti nám všechno spiklo! Babička nebrala telefon, Miri s manželem byli mimo domov! A pak muž zavolal kamarádovi. Ten výjimečně nebyl v práci, výjimečně hlídal svého syna a zcela nevýjimečně u nich šla elektřina! A tak nasedl manžel rychle do auta, nastartoval a jel zachránit naše dítě od nechutného, žaludek sžírajícího hladu! A já? Já počítala vteřiny, kdy malá spustí ohlušující křik a začnou praskat sklenice a okenní tabule! Jak dojde na jídlo, nezná bratra! Má totiž velký apetit po mně. Naštěstí u ní platí: Do kočáru jako když ji do vody hodí. Tak jsem ji uspala a naše maličká lehce pobrekávala asi jen 5 minut před mužovým příjezdem.
Ovšem ta příprava jejího papání? Už jsem opět zapomněla, jaké to je ochlazovat vařící vodu, milionkrát si kapat na předloktí a uvědomila jsem si, jak svého domácího pomocníka Bib Expresso (pokud vás to zajímá, tak to od Béaby ) miluju. Pochopitelně ne víc než dceru, manžela a psa :)
