Když vám jde o život, co s dítětem?

Dlouho jsem přemýšlela, jestli tento příspěvek vůbec psát. Nechtěla jsem zbytečně dramatizovat a děsit své blízké. Pak jsem si ale řekla, že se to vlastně také týká těhotenství, mateřství a možná by to mohlo být varováním pro všechny maminky, které podcení to, jak jsme v šestinedělí oslabené. Navíc pro mé opravdu nejbližší to žádná novinka nebude…

Už před těhotenstvím jsem trpěla na alergie. Na tu zásadní mi ale nikdy nepřišli. Z neznámých důvodů se mi sem tam, když jsem byla venku, projevila alergie v podobě svědivé vyrážky, která se vystupňovala tak, že jsem měla pocit, že mi hoří končetiny. Ruce i nohy svědily. Vždycky mi ale pomohla studená sprcha a Claritine nebo Zyrtec.

Proto když jsem otěhotněla, byla jsem z toho trochu nervozní. Nikdy mi nezabral jen jeden prášek, ale většinou dva. A pokud si to pamatuju správně, léky proti alergiím se v těhotenství nedoporučují. Také se ale říká, že v těhotenství alergie nejsou tak časté a nebo zmizí úplně. A opravdu. Já ji měla jen jednou v prvním trimestru. Pomohl mi na ni dokonce jen rozpustný vápník a pak za celou dobu těhotenství nic! Jásala jsem, že mi alergie zmizela. Jenže…

Teď v šestinedělí mi nedošlo, jak moc je moje imunita oslabená. Proč jsem si o tom něco nepřečetla? Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem byla s naší holčičkou na procházce. Chodím do vedlejší vesnice (dohromady cca 3km tam a zpět). No a v té vesnici to na mě přišlo. Prášky jsem s sebou pochopitelně neměla, protože když kojíte, tak nic takového neberete…

Kdyz to začínalo, zrychlila jsem domů. Než jsem se tam ale dostala, byla jsem osypaná a rudá po celém těle, po normální kůži ani stopy. Studená sprcha nezabírala a vápník také ne. Ve chvíli, kdy se mi začalo střídat černo před očima a začala jsem mít pocit, že jsem v o číslo menším těle, že každou chvíli omdlím a potřebovala jsem se posadit, úkolovala jsem muže ať volá záchranku.

Nakonec jej ale napadlo, že máme blízko zdravotní centrum tady u nás a tak sbalil mě i Emilku a okamžitě mě odvezl tam. Z parkoviště jsem se doslova doplazila se střídavým dřepáním k zemi a ve dveřích ordinace jsem už ani sama nevěřila, že jsem konečně v cíli. Nemohla jsem dýchat, stěží jsem ze sebe vykoktala, co mi je. Můžu vám říct, že tolik doktorů pohromadě jsem v životě neviděla. Dostala jsem injekci a dvě kapačky. Byla jsem tam necelé dvě hodiny. Všichni ti, co kolem mě skákali, byli úžasní. Na víkend jsem dostala prášky a už jsem objednaná na alergologii, aby se už konečně rozseklo, na co tedy alergická jsem a abych dostala injekce pro akutní případy, jako byl tento.

Všem maminkám bych proto ráda vzkázala: “Nepodceňujte nedostatky u svého zdraví. Můžete být třeba doma s miminkem samy a než se k vám někdo dostane, aby vám pomohl, může to trvat. Jakmile jde “jen” o vás, dá se to ještě nějak vždycky zvládnout, ale když máte doma dítě, nemůžete ho tam jen tak nechat.” Já měla štěstí, že byl doma manžel.