Konečně! Už jsem myslela, že se nikdy nesetkáme. Že už nikdy neuvidím moje nezvykle klenuté chodidlo, které opravdu nevím, po kom mám. 
Už jsem skoro zapomněla, jak vypadá můj kotník a prsty na nohou, na kterých jsem v létě ráda nosila prstýnky do sandálků nebo páskových střevíčků. Ale dočkala jsem se. Otoky nohou, které v posledních několika týdnech zatěžovaly moje nohy a já se cítila asi jako, když mám na nich připevněné těžké balvany, najednou zmizely. Prostě jsou pryč! 
Slyšela jsem, že otoky obvykle ke konci těhotenství už naopak povolují nebo dokonce úplně odcházejí, ale nevěřila jsem a říkala si, že to jsou beztak jenom povídačky. Dokud jsem se o tom nepřesvědčila na vlastní oči. Nechtěla jsem předčasně jásat, abych nebyla brzo zklamaná. Ať jsem ale chodila, jak dlouho chtěla, nožičky držely jako nové. A bylo jedno, jestli je vedro nebo prší. 
A co vám budu povídat, jaká radost přišla ve chvíli, kdy jsem si mohla obout jiné boty než ty jediné prošlapané tenisky, které se na dlouho staly mojí jedinou záchranou (díky botičky! 
), abych vůbec mohla vyjít ven, pokud jsem teda nechtěla jít bosa. Do jiných bot bych se ale nenazula. Teď jsem si mohla vybírat – balerínky, sandálky, žabky nebo pantoflíčky? Najedou jsem nevěděla, které dřív. 
Takže co z toho vyplývá? Nezoufejte, pokud se nastávající maminky setkáte se stejným problémem (ve skutečnosti to vlastně vůbec žádný problém není, jen je to zkrátka u někoho součást těhotenství a může vám to na krátkou dobu stížit chůzi a možná někdy i pokazit náladu 
). Vězte ale, že až se bude blížit příchod na svět vašeho miminka, budete opět běhat jako laňka. 
