Měření miminka na CTG monitoru patří k pravidelným kontrolám před porodem. Já ho momentálně absolvuju už každý týden. Posledně se mi ale stalo něco, co bylo pro mě absolutně nové. Něco, co jsem zažila poprvé v životě, aniž bych věděla, že to je ,ono´. 
Jenom připomenu, že monitor zjišťuje kontrakce dělohy, tep srdíčka miminka a reakce děťátka na pohyb a kontrakce. A už se dostávám k tomu hlavnímu. 
Shrnu to v bodech:
. Sestřička mi nejdřív napatlá velké množství mazlavého gelu na pupík.
. Poté mi bříško obvazuje jakýmisi sensory, které veškeré uvedené činnosti monitorují.
. Uvelebuju se na prostorném gauči čekárny a snažím se vnímat, co se uvnitř mého břicha děje.
. Jsem v klidu a poslouchám zvuk, který přístroj vydává. I když absolutně nerozumím, co který zvuk dává najevo.
. V jednu chvíli mě začíná bodat v podbřišku, možná ještě níž, nevím 
. Jako kdybych měla uvnitř nějaké jehličky, a zároveň cítím tlak, který bych přirovnala asi k tomu, když to máte dostat.
. Pak zase nic, normál.
. Přichází sestřička a kontroluje, jestli všechno funguje, jak má a povídá mi: „Před chvílí jste měla kontrakci, cítila jste to?“ Prolítlo mi hlavou, že to možná bylo vlastně ono! Moje první kontrakce. 
. Tlumočím jí, co jsem cítila.
. Potvrzuje mi, že můj pocit je správný, a že se tak děloha začíná připravovat na porod. Na grafu mi přitom ukazuje zmíněné místo, které připomíná Mont Everest.
Od té doby mám kontrakce v mírné či silnější míře poměrně často. Teď už ale vím, o co jde a co víc – docela si to užívám. Zatím…
