…když udeří mateřská demence!

Naši věrnou čtenářku a úžasnou přispěvatelku Álu Vítkovou vám už asi nemusíme představovat. Její příspěvky jsou pokaždé zajímavé, vtipné a velmi trefné.  Oceňujeme u této čtyřnásobné maminky smysl pro humor a pozitivní přístup k mateřství i životu jako takovém.

Álo, moc děkujeme!

A tady je její dnešní příběh.  

Karel má na návštěvě kamaráda. „Tak jak ses měl celý ten čas?,“ „Ale, člověče, byl jsem v lázních,“ „Opravdu a kde?,“ „No, v těch, jak tam je ta kolonáda, a zdravý vody se tam pijou, jak se jen jmenují… no, člověče,… jak se jmenuje ta kytka, co má trny?,“ „Myslíš růže?,“ „Jo, no, Růženo, jak se jmenují ty lázně, kde jsem byl?“

Začíná to velmi nenápadně už v těhotenství a je dokonce vědecky dokázáno, že těhotné ženy mají v důsledku hormonálních změn horší prostorovou paměť, takže se velmi často stane, že zapomenou, kde nechaly klíče atd. Samozřejmě jsem se tomu nevyhnula ani já, jen s tím rozdílem, že moje paměť byla zasažená asi úplně celá a ne jen prostorová…

Za normálních okolností si velmi špatně pamatuji jména, ale v těhotenství to bylo úplně tragické. Chtěla jsem například kamarádce vypravovat děj filmu, což jsem po chvilce vzdala, protože vypravování stylem: „… a ten co měl za ženu tu takovou blondýnu, tak se popral s tím vysokým, no tím druhým,… “.  A klíče od auta? Ty jsem hledala po všech kapsách a celé kabelce vždy, když jsem opustila auto… Ten vtip v úvodu je prostě přesný…

Těšila jsem se, že po porodu se to zlepší, ale ouha, po těhotenské demenci nastupuje mateřská demence. I když mám za sebou již tři mateřské a teď si užívám čtvrtou, vždy jsem si v mezičase říkala, jestli některé matky nejsou tak trochu ,švihlé´… Člověk chtě nechtě vyslechne častokrát rozhovory některých maminek s kočárkem o tom, jak dneska spapala stopadesátku mlíška (přestože mlíčko papalo pouze mimi) a pak se tááák poslali (pochybuji, že maminka to také nestihá na záchod ), že to bylo až za ouškama. No a pak přijde porod a já hrdě manželovi oznamuji ráno do telefonu, že JSME dneska spinkaly až do osmi i přes to, že já jsem už od půl sedmé vzhůru a vypravuji starší kluky do školy a spinká jenom Amálka … A častokrát to jde ještě dál…

Můj včerejší příběh, který celou problematiku ukáže tak, jak to u nás je: „Mami, já mám hlad, bude večeře?,“ ozve se mladší syn Vítek. Jdu do kuchyně, abych vyndala věci na večeři z ledničky a připravila ji. Mezitím, začne plakat Amálka, takže se rozhodnu, že bude lepší ji nejprve vykoupat. S manželem ji vykoupeme, udělám mlíčko, manžel ji krmí a já vím, že jsem něco nedodělala v kuchyni. Jdu do kuchyně, poklidím ji a jdu uklidit věci po koupání a strojení. Mezitím manžel dokrmí Amálku a Vítek se znovu ozve, že má hlad. „No jo vlastně, večeře“. Jdu do kuchyně a vidím lahvičku od mlíčka, tak ji vymyji, šoupnu do sterilizátoru a jdu zpět do obýváku spokojená, že je uklizeno. „Mami, co bude k té večeři?“ Od první zmínky už uběhla hodina… a já jdu dodělat večeři.

Ať chcete nebo ne, mateřská demence se prostě dostaví v menší či větší míře, ale dostaví se zcela určitě. Já jsem si vždycky říkala a říkám, jestli jsem spolu s miminkem neporodila i značnou část mozku.

Mateřství prostě ženu změní. A změní ji natolik, že i když byla vždy ,drsná´, je z ní najednou citlivka, které se hrnou do očí slzy dojetí, když k ní mrňousek natáhne ručičky. Jen pár hodin po porodu je žena schopná rozpoznat pláč svého dítěte mezi spoustou jiných, je schopná poznat jeho vůni, má vryté do paměti všechna gesta a mimiku svého miminka od prvního pohledu na porodním sále. A všechny tyto dovednosti se časem prohlubují a jak miminko roste a mění se postupně v batole, maminka je schopná si neustále všímat všeho, co se děje, aniž by třeba přestala vařit či uklízet. Nemusí ani otočit hlavu, aby dokázala přiřadit zvuk, který slyší k činnosti, kterou zrovna její batole provozuje. Maminka je prostě úžasný tvor, který sice trpí mateřskou demencí, ňuňá na svoje dítko, šišlá, zdrobňuje slova, která snad ani zdrobňovat nejdou, stará se, nespí, bojí se a předává nekonečné množství lásky.

Proto DÍKY mateřské demenci, že dokáže každou ženu změnit v milující matku.  

Foto: osobní archiv Aleny Vítkové