Myslím, že každá z nás chce mít památku na dobu, kdy jsme hrdě ukazovaly rostoucí pupík. Samozřejmě na bolesti zad, otoky nohou, strie nebo sprinty, kdy dobíháme k toaletě, protože nás zlobí nevolnosti, zapomenout nejde 
Mluvím ale o památce, kdy se podíváme na fotografii a vzpomeneme si, jak to bylo úžasné, když jsme byly na prvním ultrazvuku, když jsme ucítily první pohyby miminka, nebo kdy nám lékaři řekli, jestli čekáme holčičku nebo chlapečka…
Jednu malou vzpomínku, kterou si dáme do alba nebo pověsíme zarámovanou na zeď a nebo postavíme v rámečku do knihovny.. Možná si některé z vás řekly “Proč se fotit, když vypadám jak velryba?” Já si ale myslím, že když natrefíte na správného fotografa a šikovnou vizážistku, můžete se cítit fantasticky a vůbec nevadí, že když se podíváme na ručičku váhy, jdou na nás mdloby 
Víte co ale? Přestože se malinko vždycky děsím, kolik mi váha ukáže, jsem ráda takhle “tlustá” 
A teď zásadní otázka k focení: “Svléknout nebo zůstat oblečená? A pokud oblečená, tak v čem budu vypadat nejlépe?” Jsem hodně stydlivý člověk. Co se týče svlékání, mám problém jít i do plavek! V mém “netěhotném období” jsem vždycky nerada ukazovala břicho. To je prostě partie, kterou na sobě fakt nemám ráda a nikdy by mi nepřišlo jako “super nápad” nafotit si pro sebe nebo mého partnera akty nebo odhalené fotky. S těhotenstvím se to ale změnilo :) Poprvé nosím ráda obepnuté šaty a užívám si rostoucí pupík! A pochopitelně jsem jej chtěla zvěčnit!
“Tak tedy s oblečením nebo bez?” říkala jsem si. “No jestli bez oblečení, tak mě musí fotit žena!!!” Jinak jsem si to nedokázala představit… Jenže nemám zas tolik ozkoušených fotografek a když se mě pak Miri zeptala, proč nejdu znovu k Petrovi, který nám fotil úvodní fotku na blog, říkala jsem jí, že bych se asi před ním propadla.. Jenže pak se mi to rozleželo. Udělal nám předtím opravdu krásné fotky.. Takže nakonec nebylo co řešit! Přestože mám mezi kamarádkami několik skvělých vizážistek, rozhodla jsem se, že se učešu a nalíčím sama. Za prvé se tak vždycky cítím nejlíp a za druhé, většina z nich je dost pracovně vytížená, takže tipuju, že by bylo prakticky nemožné sladit termín fotografa, vizážistky i můj!
Když přišel asi v polovině osmého měsíce den D, musím říct, že mě až překvapilo, jak šel stud stranou. Petr Adámek je prostě úžasný fotograf a během celého focení jsem se cítila moc dobře Snad to jde vidět i ve výsledku… 
Jen ty úplně nahé fotky si s dovolením nechám pro sebe 
…a manžela…
