Vlastně nevím, jestli existuje nějaký zaručený návod. Každé dítě je jiné a vyžaduje jiné věci, jinak reaguje v různých situacích… Nevím, v kolika letech jste učili své dítko, aby zapomnělo na plenku a začalo chodit na nočník, později na záchod a pokud jste to ještě neřešili, možná nad tím právě teď přemýšlíte a třeba vám můj článek pomůže k odhodlání to konečně rozseknout a jít do toho.
U nás jsme to začali zkoušet loni, když měla Emi dva roky. Bylo hezky, běhala po zahradě, na terase byl nočník a když se tak nějak zadívala do neznáma a podivně se zatvářila, většinou nám to tak nějak došlo, posadili jsme ji na něj a fungovalo to. Až pak si začala sama říkat, že chce čůrat. Občas na to zapomněla, ale naučila se to docela rychle (psala jsem o tom v článku Jak naučit dítě na nočník) Posledního třičtvrtě roku jsme dávali plínku už jen na noc a i když bývala ráno většinou suchá, vlastně mě nenapadlo ji Emilce na tu noc nedávat.
Je to čtrnáct dní, co přišel manžel s tím, že to s Emi prubnem bez plíny i na noc. Musím říct, že se mi nechtělo. Myslete si o mně klidně, že jsem pohodlná, ale Miky spí celou noc jen občas a když má náhodou Emi špatné sny, tak vstávat v noci k oběma dětem, je prostě někdy na pěkné kruhy pod očima. Představa, že nebude mít Emi v noci plínu, já budu vstávat k Mikymu a ještě běhat po nocích s nočníkem k její postýlce a nebo převlékat počůrané povlečení… No představovala jsem si úplně ten nejčernější scénář. A ono ne.
První noc jsme nachystali náhradní povlečení, kdybychom museli převlékat a… Už čtrnáct dní je to povlečení na jednom a tom samém místě. V osm večer se Emilka naposled vyčůrá a v půl osmé ráno jde na záchod. Za tu dobu jsem k ní šla v noci s nočníkem jednou. Vyčůrala se a spala dál. A ten tip, jak na to?
Není nijak zásadní. Vždycky tak hodinu před tím než jde spát, už jí nedáváme moc tekutiny, těsně před tím než jde do postýlky ji ještě posíláme na záchod. Každý večer ji moc chválím, že už nemá na noc plínku a ať na to nezapomene, protože by si načůrala do postýlky a kdyby se jí náhodou chtělo čůrat ať zavolá a hned přinesu nočník. Chválíme ji i ráno, že vydržela celou noc bez plínky.
Proč ten článek píšu? Možná jste prostě stejně jako já nenašli odvahu tenhle krok ještě udělat. Třeba se bojíte stejně jako já, že v době, kdy si můžete chvíli odpočinout po celém náročném dni, se díky tomuhle vůbec nevyspíte. Jenže ona to fakt žádná katastrofa být nemusí. Zpětně je mi líto, že jsem Emilce nevěřila a dnes mě uklidnil trochu muž, když mi řekl, že si myslel, že čtyři dny budeme měnit pořád povlečení a pak se k plíně Emi vrátí.. Často děti podceňujeme, bojíme se je posouvat kupředu. Když to ale neuděláme, nikdy se dál neposunou.
Jsem ráda, že s tím manžel přišel. Jinak by mě nenapadlo, že to může jít takhle hladce. A vám držím moc pěsti 
Podle mě je hlavním základem úspěchu nedostat dítě do stresu, jakou metodu si k tomu zvolíte je možná vlastně i trochu jedno.
