Letos jsme měli velkou premiéru. Když se nás soused zeptal, jestli plánujeme Mikuláše, anděla a čerty, že k nim domů si tuhle důležitou návštěvu z nebes a pekla objednávají, kývli jsme. Doma jsme se pak domluvili, že čerty necháme venku.
Nevím, jak vy, ale od té doby, co mám děti, začala jsem vnímat, jak se rodiče staví k tradicím. Tuhle tradici mám ráda, ALE…. Mám k ní prostě velké ALE. Přijde mi strašné, když vidím, jak se rodiče fotí s na smrt vyděšenými dětmi nebo dávají na sociální sítě fotky plačících dětí kvůli čertům. Mělo by to být vtipné nebo jaké? (nebojte, nebudu kvůli tomu nikoho upalovat – jen, že tohle u nás nevedeme) Prostě si nedovedu představit, že bych Emi vystavovala záměrně takovému strachu a stresu a nedokážu pochopit, co z toho ten rodič, který to dělá, má. Takže jak to u nás probíhalo?
Ještě než dorazila vzácná delegace, ukázali jsme Emi na internetu fotku kresleného Mikuláše, anděla a čertů, řekli jsme jí, že jí přijdou zkontrolovat a zeptat se jí, jestli byla hodná, jestli moc nezlobí Boženku a aby řekla básničku. Měli jsme připravenou Bramboru. Víte jakou, ne? “Koulela se ze dvora, veeeeelikánská brambora……” Ještě než přišli, vybarvila Emilka pastelkama pro Mikuláše obrázek medvídka a čekali jsme.
Před domem jim manžel předal punčochu s ovocem a různými čokoládovými figurkami a já nakoukla na poslední chvíli ven, abych změnila zadání: “Ptala jsem se Emi a prý chce i čerty.”
Sotva jsem to dořekla, tak jsem je uviděla… No, čekala jsem čerty, co budou mít nasazenou čelenku a na ní červené, možná červené blikající rohy. Ale tihle museli přijít fakt rovnou z pekla 
Rohy jim rostly z čela, měli dokonce nasazovací křivé zuby (pane bože snad nebyly jejich a zrovna teď ten článek nečtou. Jestli byly vaše, kluci, tak sorry), na sobě měli kožešiny – zkrátka a dobře – jako správní, děsiví pekelníci. Takže jsem hned opravovala: “A nebo, když vás tak vidím, tak radši zůstaňte v předsíni.” A pak už jsem šla za Emi a čekala až se otevřou dveře.
Když vešel Mikuláš s andělem a viděla jsem naše dítě, co se až do jejich příchodu chovalo jako velkej mazák, kterej se nebojí nikoho a ničeho, že má oči navrch hlavy a začíná couvat, docela mě to překvapilo. Bála se Mikuláše i anděla. Byla jsem moc ráda, že tyhle role měla pod palcem (a v roli anděla) paní, která je učitelka. Nekonala se tak žádná divoká návštěva! Chovali se fakt ohleduplně a opatrně, aby nezačala brečet. S manželem nás ale totálně dostalo, jak brali svoje role vážně. No i tak – vyšplhala na mě jako špičkový artista Cirque de Soleil, jak se bála. Když už zjistila, že ten pán ve srandovní čepici je hodnej a nevadí mu, že nechce přednést “Bramboru”, nechala se postavit na zem. No a ve chvíli, kdy zjistila, že něco dostane, dokonce si pro to k andělovi i přišla. Docela ji ale zajímali ti čerti v předsíni. Pořád po nich pokukovala.. No a já jsem teda sebrala odvahu a šla se s nimi vyfotit. Doufala jsem, že je nebudou napadat takové blbosti jako, aby mě strkali do pytle a podobně.
Byli ale tak milí, že se od nich celou návštěvu nechal hladit i náš pes. Když si vzpomenu na manželovu větu před návštěvou “Hele a nezavřeme Boženku na záchod, aby na ně nechtěla vlítnout?” tak se fakt musím smát. Božka by byla spíš ochotná s nimi jít kamkoliv. 
Jak jste slavili Mikuláše vy? S čerty nebo bez?
