Když byl Olímu asi rok a půl, začala jsem ho učit smrkat. Lepší je asi říct, začala jsem ho seznamovat s kapesníkem. Co to kapesník je, jak vypadá, na co se používá a jak. Všechno jsem mu ukazovala na sobě. Nevěděla jsem a ani jsem nepátrala po tom, jestli je to na dítě moc brzo nebo akorát. Bylo to jedno. Tehdy k tomu byla příležitost a bylo to formou zábavy, kterou vlastně k učení smrkání používám doteď /jako skoro u všeho, když se má dítě něco učit 
/ A Olí to jako hraní bral. 
Nemyslela jsem si, že rok a půlleté dítě pochopí, jak má smrkat a že od té doby bude smrkat sám, ale když byla možnost, tak jsem mu to ukázala a on to chtěl sám vyzkoušet. Vedl si dobře, i když z toho měl legraci. Zvlášť, když mi kapesník končil na hlavě, což byla pro něj teprve švanda. 
Tehdy jsem to využila k tomu, aby se na tom učil foukat. O to totiž u smrkání jde, že jo? Aby dítě pochopilo, proč se fouká a jak to udělat. Dala jsem mu papírový kapesník taky na hlavu a foukala jsem do něj tak dlouho, dokud nespadl. Olí se řehtal jak divej a jako se vším, i s tímhle se chtěl opičit a to byl cíl. Byla sranda, když vlastně vůbec nevěděl, jak má fouknout. Zpočátku dost prskal. A když se mu to konečně podařilo, byl z toho tak nadšenej, že to dělal pořád. Postupně se zlepšoval. I když, kolikrát, když se zasekne, tak s ním nehne ani parní válec a je dobré jít na chvíli od toho. Hodně ho ale bavilo foukat ve vaně do hraček nebo jen pěny do koupele, to můžu doporučit, ale taky dělat bubliny z bublifuku, bublat brčkem do vody nebo nafukovat balónky. To ale bohužel marně. Ufouknout balónky mám často problém i já. 
Dnes už ví, že když přinesu kapesník, je potřeba se vysmrkat. A často si o něj řekne i sám. Třeba po nějakém pláči. Cítí, že mu teče z nosu. A na tohle je dost cimprlich. Nemá to rád a vadí mu to. Kapesník mu ale držím já. I když nejdřív to zkusí sám. Snažím se, aby měl zavřenou pusu a foukal nosem.
Když je to ale rýma jako rýma. Myslím tu velkou, při nemoci, tak tam se pochopitelně bez odsávání ještě neobejdeme. Takovou sílu Olí ještě nemá a vysavač je na to skvělý pomocník. Když vidím, jak se synovi po odsávání uleví a může zase lépe dýchat, uleví se i mě. 
Věděli jste, že ideální věk, kdy je dobré dítě začít učit smrkat, je prý kolem dvou let? Já se to dozvěděla teprve nedávno a říkám si, že to u nás plus mínus vyšlo. Ale myslím, že každý rodič pozná sám nejlépe, kdy je ta správná doba, to začít zkoušet. Důležité je, aby to pro děti byla zábava. Aby se jim smrkání nezprotivilo, protože bez kapesníků se bohužel v životě těžko obejdeme.
Kdy jste začali se smrkáním u dětí vy? A jak se jim to daří? Těším se na vaše zkušenosti! 
1 komentář